Českou ornitologickou a birdwatcherskou komunitu aktuálně více než potěšil první nález vodouše žlutonohého (Tringa flavipes). Kromě toho se jedná se o 400. druh v České republice zjištěný. Vzácného vodouše nalezli birdwatcheři Tomáš Grim a Michla Šindel ve čtvrtek 5. 11. 2020 rybníku Prosňák v CHKO Poodří.
Původně birdwatcheři cílili na břehouše rudého (Limosa lapponica), který se v těch dnech zdržoval na blízkém rybníku Bezruč. „Asi za dvacet minut se dvojice ozvala s tím, že pozoruje bahňáka, který vykazuje znaky vodouše žlutonohého. Tento druh ptáka hnízdí v Severní Americe a na našem území ještě nebyl do té doby pozorován. Za pár minut již pětičlenná skupina nadšenců živě debatovala nad tělesnými proporcemi pozorovaného ptáka, který se za velmi špatných světelných podmínek většinou pohyboval v depresi bahnitého dna ve společnosti jespáka bojovného. Po přesunu skupiny na vhodnější stanoviště, odkud byl bahňák vidět celý a navíc ve světle zapadajícího slunce, se skupina sjednotila v názoru, že se jedná o vodouše žlutonohého,“ říká k nálezu Emil Morav ze Slezské ornitologické společnosti. Vodouš žlutonohý se na lokalitě doposud zdržuje.
Vodouš žlutonohý v CHKO Poodří, 6. 11. 2020. Foto Jan Studecký
Správnost určení druhu ještě musí posoudit Faunistická komise České společnosti ornitologické. „V pátek 6. listopadu se však na Prosňáku vystřídala řada pozorovatelů a někteří z nich byli členy Faunistické komise s dlouholetou praxí v pozorování ptáků. Ať už však faunistická komise rozhodne jakkoli, velký dík patří především Tomáši Grimovi a Michalu Šindelovi, kteří svou vytrvalostí a pozorovatelskou pečlivostí s největší pravděpodobností identifikovali nový ptačí druh pro ČR a řadě pozorovatelů zprostředkovali nevšední zážitek,“ doplňuje Emil Morav.
Vodouš žlutonohý je severoamerický druh, jehož hnízdiště se nacházejí na Aljašce a v Kanadě. Přezimuje od jižních Spojených Států po Argentinu. Nepravidelně se zatoulává do Evropy. Zjištěn byl v řadě evropských států Evropy. Mj. na Islandu, v Irsku, Velké Británii, Francii, Nizozemsku, Německu, Dánsku, Norsku, Švédska, Finsku, Maďarsku, Rakousku, Itálii, Španělsku, Řecku a Belgii. Tři pozorování pocházejí i z blízkého východu (Izrael, Turecko, Omán). „V Evropě jde o velmi běžný druh amerického bahňáka, který má tendenci se zdržet déle na jednom místě a na řadě míst i zimuje. Zalétl také do Senegalu a Mauretánie, na Kapverdech jsou k vidění i hejnka, podobně na Azorech. V Británii se dva ptáci zdržovali na jedné lokalitě téměř dva roky! Byl to druh takříkajíc na spadnutí, mnohem pravděpodobnější než vodouš velký, který byl zjištěn v roce 1964 u Záhlinic,“ říká k nálezu Martin Vavřík z Faunistické komise ČSO.
Mapa recentních nálezů vodouše žlutonohého: modře; zeleně – jarní výskyt, žlutě – podzimní výskyt. Mapa: Martin Vavřík
Zdroj: www.sos-cso.cz
Video: Moravský ornitologický spolek
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Emil Morav
Naštěstí problémy, které momentálně trápí náš druh, včetně rozmarů počasí, nijak nerozhodily bahňáky Ptačího parku Josefovské louky. Kulíci už jsou na ostrůvcích námi vyhloubených jezer pro ptáky, které pro ně s vervou vypleli dobrovolníci na jarní brigádě. Několik párů čejek obsadilo tradiční hnízdící plochy a dokonce stydlivé bekasiny se ukazují a chvílemi i charakteristicky zatikají, jakoby už měl začít tok. Již se také objevil vzácný vodouš rudonohý, který na loukách vyhnízdil minulý rok. Čírky obecné, modré a kopřivky přelétávají mezi novým zatopeným bahništěm v ohradě divokých koní a Slavíkovským ptačníkem. Zdá se, že si nemohou vybrat. Všechno tohle hemžení s působivou zvukovou kulisou chechtání racků povzbuzuje návštěvníky parku, kteří tu hledají útočiště v pandemií okleštěné republice.
