February 22, 2024
Index » zachranný program

zachranný program

Nejnovější  / Z domova
Česká republika spouští záchranný program pro sýčka obecného
AVIFAUNA Publikováno 20.8.2020


Sýček obecný (Athene noctua) je nejvíce ubývající sovou a patří mezi kriticky ohrožené druhy. Historicky plošné rozšíření v České republice je v současnosti pouze ostrůvkovité s početnějším výskytem pouze v severozápadních Čechách. „Sýček býval naše nejběžnější sova s velikostí populace až desítek tisíc jedinců. Dnes ale sýček patří k nejohroženějším druhům. Jeho početnost je odhadována na pouhých 100 –130 párů,“ uvádí Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, spoluautor záchranného programu. Setrvalý klesající trend je znám z celé střední Evropy. Proto Agentura ochrany a krajiny ČR spouští záchranný program pro sýčka obecného. Smyslem projektu je kombinací různých typů opatření dosáhnout zvýšení populace dotčeného druhu nad úroveň ohrožení vyhynutím.

Obsazenost České republiky sýčkem obecným během čtyř mapování ptáků od roku 1973 do roku 2017. Foto archiv AOPK ČR

Z dlouhodobého hlediska je cílem záchranného programu na území ČR stabilizovat životaschopnou, rozmnožující se a plošně rozšířenou populaci sýčka obecného s pozitivní vývojovou perspektivou, která bude mít početnost minimálně 1 000 párů. Ze střednědodého hlediska je pak cílem zastavit a zvrátit stávající klesající trend vývoje početnosti předmětného druhu v ČR. Konkrétně pro období v horizontu 5 let je snahou zajistit stabilizovanou neklesající populaci 100–200 párů sýčka obecného v ČR. Záchranný program rovněž stanovuje několik okruhů opatření, jejichž realizací lze dosáhnout změny stávajícího nepříznivého stavu.

V péči o biotop sýčků se jedná o opatření pro eliminaci antropogenních pastí, tedy cílené vyhledávání a odstraňování technických pastí, jejich zabezpečování, zaslepení elektrických betonových sloupů, zabezpečování rizikových komínů apod. Dále management travních porostů, zakládání travnatých pásů, management v sadech a vinicích, rozdělování půdních bloků na menší celky, speciální management na orné půdě, omezení používání antiparazitik, omezení pesticidů, opatření pro eliminaci úhynů na dopravních komunikacích, úhynů po úrazech na el. sloupech a vodičích a po nárazech do prosklených ploch. V péči o druh se jedná o opatření pro zajištění dostatku bezpečných hnízdišť a úkrytů, opatření pro snížení rizik fragmentace a izolovanosti populací, opatření pro snížení vlivu nepříznivého počasí a opatření pro eliminaci přímého pronásledování. Realizace navrhovaných opatření je v rámci ČR rozdělena podle priorit do tří zón podle aktuálního rozšíření sýčka.

Přípravu a koordinaci realizaci záchranných programů bude zajištiťovat Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s odbornými institucemi a dalšími subjekty. Na přípravě Záchranného programu pro sýčka obecného se významnou měrou podílely Česká společnost ornitologická, Ústav biologie obratlovců AV ČR a organizace TYTO, z.s. Více informací o záchranném programu pro sýčka ZDE.

Kompletní text záchranného programu pro sýčka ZDE

Většinu současných lokalit s výskytem sýčka tvoří hospodářské budovy. Foto Ondřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/

Zdroj: TZ MŽP ČR 20. 8. 2020, https://www.zachranneprogramy.cz/sycek-obecny/

Titulní foto: Onřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/

 

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Rekordní sezóna 2020 pro rarohy na Slovensku
AVIFAUNA Publikováno 4.8.2020


Raroh velký (Falco cherrug) je ohroženým druhem dravce v celé Evropě. Trend evropské populace je klesající,  v letech 1993 – 2012 poklesla o 47%. Před třiceti lety hnízdilo na Slovensku pouze několik párů, ohrožených vykrádáním hnízd, těžbou lesních porostů – přirozeného hnízdního prostředí a také zánikem pastvin a úbytkem syslů, jeho časté kořisti. Populace je velmi křehká a odkázaná na pomoc člověka. Lví podíl na záchraně tohoto sokolovitého dravce má organizace Ochrana dravcov na Slovensku (RPS).

„Druh hnízdí pouze v západní části Slovenska. Po doplnění údajů od kolegů z východního Slovenska víme, že tento rok úspěšně hnízdilo 32 párů, které vyvedly více než 100 mláďat. Je to rekordní počet, minulý rok bylo mláďat 76. Rarozi si nestavějí vlastní hnízda. Celá populace se postupně pod tlakem ze strany člověka přesunula z podhorských lesů do nížin, kde začali obsazovat budky, v nichž dnes máme už všechny páry. Zásadní význam má v tomto směru spolupráce s energetiky. Od 90. let minulého století totiž na stožáry vysokého napětí instalujeme budky – dříve dřevěné, později jsme přešli na hliníkové, které jsou mnohem odolnější. Rarozi těchto možností rádi využívají, při srovnání porovnaní s lesním porostem je zde méně predátorů, budky též snáze ochrání před nepřízní počasí. Díky tomu rarozi  vyvádějí více mláďat,“ vysvětluje Jozef Chavko z Ochrany dravcov na Slovensku.

Budky jsou umísťovány na stožáry po dohodě s energetiky a ochranáři musí dodržet přísné podmínky. Přítomnost dravců je přínosná i v tom, že jejich přítomnost eliminuje početnost jiných ptačích druhů (špačci, holubi), kteří mohou znečišťovat části vedení. Nejčastějším obyvatelem budek je poštolka obecná, která obsadí většinu takových hnízd. Mimo poštolky v budce občas zahnízdí i výr velký. Na západním Slovensku je doposud nainstalováno na vedení vysokého napětí více než 250 budek a na východním Slovensku stovka. Obsazeny bývají prakticky všechny.  “ Mimo již existujících tras budky umísťujeme také na nová vedení. Například úsek Gabčíkovo – Veľký Ďur, kde nás nesmírně potěšilo, že jednu z budek v okrese Nové Zámky obsadil právě raroh. Jde o první hnízdění v této oblasti, která je důležitá z hlediska propojení slovenské populace s mnohem početnější maďarskou populací,“ doplňuje Jozef Chavko.

„Jsem velmi rád, že se nám podařilo tohoto krásného a vzácného sokola na Slovensku zachránit. Lze říci, že o jeho přežití bojujeme každý rok, protože ohrožujících faktorů je vícero. Například minulá sezóna byla pro rarohy nepříznivá – projevila se zvýšená aplikace chemických látek na hubení hlodavců, z důvodu vysokého stavu hrabošů v některých oblastech, zejména v okolí Trnavy. Řada párů se z lokalit vytratila, nepozorovali jsme je ani letos, mohly se stát obětí sekundárních otrav po zkonzumování otrávených hrabošů“ uzavírá Chavko.

Mladý raroh na hnízdišti. Foto Jozef Chavko / archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Zdroj: TZ Ochrana dravcov na Slovensku, 20. 7. 2020 / Titulní foto: Michael Gäbler /CC BY 3.0

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Program pro záchranu kriticky ohroženého dropa začal se sběrem vajec
AVIFAUNA Publikováno 4.9.2019


  • Populace kriticky ohroženého dropa černohlavého čítá momentálně okolo 150 nepravidelně roztroušených jedinců, z nichž většina přežívá v poušti Thár v indickém státě Rádžasthán
  • Vědci s lesníky se odhodlali k poslednímu zoufalému pokusu o záchranu, když se pustili do sběru vajec těchto ptáků, aby mohli začít umělý odchov. Minulý týden se jim podařilo z přírody sebrat dvě vejce dropa. Mají povolení odebrat až šest vajec ročně.
  • Staví se dvě zařízení pro umělý odchov: hlavní, větší, na jihu Rádžasthánu a druhý, menší, na západě, poblíž oblastí, kde hnízdí nejvíce divokých ptáků.
  • Je to poprvé, kdy byla vejce dropa černohlavého k tomuto účelu odebrána a pravidla umělého odchovu se teprve vytvářejí, říká vedoucí správce ochrany přírody státu Rádžasthán

Drop černohlavý už delší dobu čelí vážným potížím. Dříve hojně rozšířený pták indických travnatých stepí a křovinatých pastvin se dnes ocitl mezi kriticky ohroženými ptáky a jejich počet se odhaduje na 160 nepravidelně roztroušených jedinců, z nichž většina přežívá v poušti Thár ve státě Rádžasthán.

I v tomto posledním útočišti je však jeho přežití ohroženo. Rozšiřování zemědělsky obdělávané půdy, rostoucí síť rozvodů elektrické energie a větrné turbíny pro ně představují nebezpečí a ztrátu přirozeného prostředí. Vejce, která drop snáší do jednoduchého důlku v zemi, podobně jako pštros, často zničí predátoři, například psi. Jako poslední zoufalý pokus začali ochranáři s lesníky sbírat vejce dropa v státě Rádžasthán, aby zahájili odchov dropa v zajetí. 20. června se jim podařilo odebrat dvě vejce.

„Počáteční krok byl učiněn a tak doufám, že dokážeme tento druh zachránit,“ řekl pro zpravodajský portál Mongabay státní správce ochrany přírody Arindam Tomar.

Indický Institut ochrany přírody, odbor lesnictví státu Rádžasthán a indické ministerstvo životního prostředí se dohodly na výstavbě dvou zařízení pro chov dropa černohlavého (Ardeotis nigriceps). Hlavní, větší středisko, se staví ve vesnici Sorsan na jihu Rádžasthánu a druhé, menší zařízení, se staví v Jaisalmeru na západě, blízko místa přirozených hnízdišť tohoto kriticky ohroženého ptáka.

Video představující dropa černohlavého, jeho přirozené prostředí a nebezpečí, která je ohrožují.

„Na dokončení budov si ještě rok nebo dva počkáme,” zmiňuje Tomar, „ale vejce už sbíráme nyní, protože týmy nechtějí promeškat letošní hnízdní sezónu.”

„Jde o urgentní záležitost,” říká. „Ve volné přírodě momentálně přežívá jen okolo 150 dropů, a tak je každý den vzácný. Nemáme žádnou populaci dropa černohlavého v zajetí, nemáme je v žádné zoologické zahradě ani nikde jinde.“

Zpravodajský portál Mongabay kontaktoval dva odborníky z indického Institutu ochrany přírody, který je do projektu zapojen. Jeden se odmítl vyjádřit a druhý neodpověděl.

Tomar tvrdí, že mají před sebou velmi dlouhou a namáhavou cestu. Je to poprvé, kdy byla vejce dropa černohlavého pro umělý odchov z přírody odebrána a pravidla pro odchov v zajetí od inkubace vajec až k péči o vylíhnutá mláďata se teprve vytvářejí.

„Bude to velmi náročné. Nejprve vejce inkubovat, pak mláďata odchovat.“ říká Tomar. „Pokud překonáme další výzvu, otázku schopnosti rozmnožování uměle odchovaných ptáků, pak možná získáme novou populaci, kterou můžeme vypouštět zpět do volné přírody. Naší snahou je vytvořit základ populace chovaných ptáků, jejichž mláďata mohou být vrácena do přírody. Čeká nás velmi dlouhý proces.“

Zatím mají týmy povolení odebrat z přírody maximálně šest vajec ročně, dodává Tomar.

Drop černohlavý. Foto: Kesavamurthy N | Licencováno pod CC BY-SA 4.0

Spousta okolností se musí ještě objasnit, ale týmy mají podporu od Mezinárodního fondu pro ochranu dropů (IFHC) v Abú Zabí, od organizace, která už úspěšně v zajetí odchovala dropa hřívnatého (Chlamydotis macqueenii). Jde o druh dropa, který býval rozšířen v severovýchodní a střední Asii, na Blízkém východě a Arabském poloostrově, ale lovem byl v minulosti téměř vyhuben.

Obecně jsou dropi v zajetí obtížně chovatelní, říká v rozhovoru pro portál Current Conservation Nigel Collar, odborník na dropy a spolupracovník Nadace Leventis v oboru biologie z mezinárodní organizace BirdLife International. Zda-li se z odebraných vajec nepočetné populace ohroženého druhu skutečně podaří vytvořit skupinku reprodukce schopných jedinců, kteří později dokážou ve volné přírodě přežít, se teprve ukáže.

Někteří odborníci to vidí nadějně.

„Slyšíme jen samé chmurné zprávy o dropu černohlavém,“ podotýká pro zpravodajský portál Mongabay Sumit Dookia, biolog pracující v poušti Thár ve státě Rádžasthán, pomocný profesor z Univerzity Guru Gobind Singh Indraprastha v Novém Dillí. „Potřebujeme slyšet i zprávu o nějakém úspěchu nebo alespoň o tom, že se ubíráme správným směrem. Vejce jsou často na zemi obětí predace. Ale dvě vejce, která byla odebrána, jsou nyní pod řízeným dohledem. Ačkoliv nemůžeme momentálně nic jistého předvídat, je to krok správným směrem.“

Zdroj: News.mongabay.com

Překlad: Markéta Zýková

Úvodní foto: Saurabhsawantphoto | Licencováno pod CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Rozcestník
Úspěšná sezóna pro sýčka. Našli jsme i rekordní snůšku se 7 mláďaty
AVIFAUNA Publikováno 4.7.2019


Letošní hnízdní sezóna sýčků obecných je u konce a jejich ochránci z České společnosti ornitologické a Ústavu biologie obratlovců AV ČR ji hodnotí jako úspěšnou. Sýčci vyvedli minimálně 59 mláďat, to je o třetinu víc než loni. Ornitologové dále vyvěšovali budky, zabezpečovali technické pasti a s vlastníky pozemků vyjednávali změny v hospodaření. Intenzivní zemědělství a s ním spojený úbytek hmyzu je hlavní příčinou toho, že nyní u nás zbývá asi 100 párů této dříve běžné sovy. Milým překvapením sýččí hnízdní sezóny byl nález hnízda se sedmi mláďaty. „Sýčci mají zpravidla 3 až 5 vajíček. Podle našich informací jde v České republice o historicky nejvyšší počet mláďat na jednu snůšku,“ komentuje jednu se zajímavostí Martin Šálek, hlavní koordinátor ochrany sýčků z České společnosti ornitologické.

Ornitologové celkem letos zkontrolovali v severních Čechách, kde žije nejsilnější česká populace sýčků, přes 300 lokalit. Na 54 z nich zjistili přítomnost sýčků, hnízdění potom na 29 lokalitách a spočítali 59 mláďat. „Bohužel jen malá část sýčků se dožije následujícího roku. Tato malá sovička často umírá pod koly aut nebo v technických pastech, jako jsou napáječky pro dobytek, komíny, roury či sudy s vodou,“ vysvětluje Šálek. Stejně jako v předchozích letech, i letos ornitologové vyvěšovali budky zabezpečené před predátory. K sezóně 2019 jich bylo připraveno 99. „Páry obsadily 11 našich budek, přičemž 8 hnízdění bylo úspěšných a vylíhlo se 29 mláďat. Sýčkové navštívili 27% našich budek, ať už se jednalo o hnízdění nebo o pouhé prozkoumání. Oproti celorepublikovému průměru, který se pohybuje kolem jednoho procenta, je to zásadní rozdíl. Znamená to, že jsme se rozhodli jít správnou cestou, když jsme umisťovali budky na místa, která sýčci nejvíce využívají, namísto abychom je rozmísťovali po farmách plošně,“ říká Šálek. Píše o tom web České společnosti ornitologické.

Zobrazit zdrojový článek

 

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Vrací se sovy pálené na Slovensko?
AVIFAUNA Publikováno 29.6.2019


Sova pálená (Tyto alba) obývala v minulosti s trochou nadsázky téměř každou kostelní věž nebo hospodářské stavení na Slovensku. Ještě v roce 2000 se populace sov pálených odhadovala na 400 – 600 párů. Dnes je její hnízdění velice vzácné a druh se v průběhu necelých dvaceti let dostal na hranici vyhubení. Díky aktivitám ochranářů se snad po letech začíná opět blýskat na lepší časy. Tento tok se na čtyřech lokalitách vylíhlo celkem 17 mláďat a ornitologové čekají ještě na další přírůstky na místech, kde jsou na hnízdech doposud vejce.

„Sova pálená je mezi lidmi oblíbená, možná proto, že její bílá část tváře připomíná srdce. Své místo si našla i oblíbených dětských pohádkách. Hnízdí hlavně v podkroví zemědělských budov. Za posledních 30 let její početnost na území Slovenska dramaticky poklesla. Příčin je více, mezi nejvýznamnější patří rekonstrukce budov s odstraněním vhodných dutin nebo následným znemožněním přístupu do nich, predace či pokládání otrávených návnad na potkany. Vliv má také zánik živočišné výroby a úhyny na silnicích. Od roku 2014 byla na západním Slovensku zaznamenána dohromady pouhá dvě hnízdění. Oproti tomu je tento rok opravdu výjimečný,“ říká Tomáš Veselovský z Ochrany dravcov na Slovensku.

Jedna z instalovaných budek pro sovy pálené. Foto Monika Sofková, archiv Ochrany dravcov na Slovensku

V potravě sovy pálené převládají hlavně drobní hlodavci, druh je tak v zemědělství velmi prospěšný. „Od roku 2014 realizujeme aktivity s cílem zvýšit její početnost. Ve spolupráci se zemědělci jsme umístili na jihozápadě Slovenska více než 40 budek ve stodolách. Přestože je nazýváme budkami, spíše to jsou boudy, kam by se vešel středně velký pes. Sova pálená má ráda prostor.  V letech, kdy je v polích dostatek hrabošů, dokáží sovy pálené hnízdit dvakrát, výjimečně i třikrát za sezónu. V takových letech dokáží odchovat i deset mláďat. Samec dokonce buduje jakousi zásobárnu, místo, kam nosí nalovené hlodavce. Tyto zásobárny jsou jakousi pojistkou pro dny, kdy panují nepříznivé klimatické podmínky,“ vysvětluje Veselovský.

Mimo hnízdní podpory v podobě budek ornitologové také posilují populaci sov pálených vypouštěním ptáků, odchovaných v záchranných stanicích. „Ve spolupráci záchrannými stanicemi a dalšími subjekty bylo v posledních třech letech na jihu Slovenska vypuštěno 34 sov pálených. Ptáky jsme vypouštěli do předem upravených míst, kde si zvykali na nové prostředí. Pravidelně jsme jim doplňovali potravu a minimalizovali kontakt s člověkem. Ptáci se poté sami rozhodli, kdy místo opustí.  Jako důležité se ukázalo vypouštět sovy v době po sklizni polních plodin, kdy na strništích sovy snáze uloví potravu,“ říká Katka Vajliková ze Střediska environmentální výchovy SAŽP Dropie.

V sezóně 2019 tato snaha přinesla výsledky. Sovy pálené na jihozápadě Slovenska díky realizovaným managementovým opatřením obsadily 4 budky a starají se o 17 mláďat. Ornitologové dále našli další dvě vejce a očekávají, že se počet mláďat ještě zvýší. Postupně také pokračují v kontrolách všech instalovaných budek a dále spolupracují s dotčenými zemědělskými subjekty.

Sova pálená. Foto Stano Havrančík, archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Zdroj: TZ Ochrana dravcov na Slovensku (RPS), 18. 6. 2019

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Carlos Delgado / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Rozcestník
Vypouštění amazoňanů portorických od hurikánu Maria: patnáct papoušků posílilo zdecimovanou populaci
AVIFAUNA Publikováno 30.5.2019


Dvacet měsíců dělí Portoriko od řádění ničivého hurikánu Maria, který v září 2017 zdecimoval zhruba polovinu volně žijící populace kriticky ohroženého amazoňana portorického. Minulý týden ochránci přírody poprvé od této katastrofy vypustili do přírody skupinku amazoňanů odchovaných v zajetí. Hejno 15 ptáků posílilo populaci amazoňanů v národním parku Rio Abajo. Ochránci připravovali papoušky na vypouštění od října loňského roku. Během tohoto období byli amazoňané ve velké aklimatizační proletové voliéře v místě budoucí reintrodukce, aby se vylepšili v letu a zapracovali na své fyzické kondici. Ošetřovatelé jim také předkládali výhradně potravu, s níž se setkají i ve volnosti. „Papoušci budou v průběhu několika příštích týdnů monitorováni. V červnu chystáme vypuštění druhé skupiny,“ uvedli zástupci portorické Katedry ochrany přírody a environmentálních zdrojů na svojí oficiální stránce na Facebooku. Podle Tanyi Martínezové, šéfky reintrodukčního programu amazoňanů portorických v Rio Abajo, bylo 15 vypuštěných papoušků vybráno ze skupiny 25 amazoňanů podle toho, jak moc byli připraveni na přežití ve volné přírodě. „Od roku 2016 jsme je vypouštěli každoročně, ale poté, co byl prales zničen hurikánem Maria, jsme s tím přestali, protože takřka vymizela veškerá vegetace,“ vysvětlila Martínezová. Letos v březnu ochránci vyhodnotili situaci jako ucházející a projekt mohl pokračovat. Píše o tom web Ararauna.cz.

Zobrazit zdrojový článek


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Ochranáři evakuovali ohrožené bahňáky z Nesytu
AVIFAUNA Publikováno 20.9.2018


Celkem bylo nataženo 298 metrů sítí. Foto FB archiv Správy CHKO Pálava

Po tragickém úhynu ryb na Nesyt (např. ZDE) si byli pracovníci Správy CHKO Pálava vědomi rizika botulismu, tedy otravou neurotoxinem produkovaným bakterií Clostridium botulinum. Pokud by epidemie vypukla, mohlo by to znamenat další masivní úhyn, tentokrát ptactva včetně vzácných a ohrožených druhů. Proto ochranáři bahňáky, pro něž je Nesyt zastávkou při tahu, odchytili a převezli o jedenáct kilometrů dál, kde byli vypuštěni zpět na svobodu. Odchyt probíhal během čtyř nocí od konce srpna do první poloviny září. Soustava 298 metrů sítí umožnila během noci pochytat prakticky všechny jedince zájmových druhů, kteří se zrovna na Nesytu aktuálně vyskytovali. Sítě byly umístěny v místech s nejčastějším výskytem bahňáků na lokalitě a ptáci byli do sítí lákáni mimo jiné za pomoci balabánů (umělé figurky ptáků na tyčích zapíchnutých do bahna) nebo nahrávek s hlasy ptáků. Ve zhruba hodinových intervalech od soumraku po svítání bylo potřeba všechny sítě projít a vybrat odchycené ptáky, kteří byli následně zaznamenáni, zváženi a okroužkováni. Celkem bylo odchyceno a převezeno 161 jedinců dvanácti druhů bahňáků, mezi nimiž byli i nejvíce ohrožení jespáci bojovní, šedí a malí. Brzy ráno po odchytu byli ptáci převezeni na Dyji za Břeclav. Stejně jako u případů z minulosti jsme předpokládali, že řeku Dyji v těchto místech jako tahovou zastávku nevyužívají, neznají a neměli by se tak vrátit zpátky na Nesyt, ale pokračovat v tahu dále na jih nebo na jinou lokalitu. Tento předpoklad pracovníků CHKO se potvrdil – ze 161 převezených ptáků se jich podle kontrolních odchytů na Nesyt vrátilo jen 7, naprostá většina se tedy vydala jinam.

Podobná záchranná akce není první svého druhu. Podobné akce bahňáků proběhly na Břeclavsku a Hodonínsku při výskytu botulismu i v minulosti. Zdokumentované jsou převozy bahňáků z let 1976 (Lužické rybníky – vypouštěni v Břeclavi), 1983 (Nesyt – vypouštěni v Břeclavi) a 1986 (Mušlov – vypouštěni na Nesytu). Spolu s dalšími opatřeními se podařilo botulismus eliminovat i letos a nyní je hrozba snad již zažehnána.

Vypouštění kulíka písečného po odchytu a převozu. Foto FB archiv Správy CHKO Pálava

Zdroj: FB archiv Správy CHKO Pálava

Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Sup hnědý z ostravské Zoo byl vypuštěn v Bulharsku
AVIFAUNA Publikováno 12.9.2018


Ostravská Zoo se podílí na projektu návratu supa hnědého (Aegypius monachus) do Bulharska a naplňuje tak jeden z hlavních cílů moderních zoologických zahrad, tj. přispět k zachování biologické rozmanitosti, a zároveň představuje konkrétní nápravu škod způsobených přírodě lidskou činností. Mladý sup hnědý, který se v ostravské zoologické zahradě vylíhl letos v dubnu a byl zařazen do nového mezinárodního projektu na obnovu populace supů hnědých v bulharském pohoří Stara Planina, už létá ve volné přírodě. Je to samička a dostala jméno Ostrava.

Samice supa hnědého z ostravské Zoo byla do Bulharska převezena na konci července. Na vypouštěcí místo, které bylo zbudováno jako prostorná plošina vystlaná větvemi v lesním porostu na vrcholku svahu, byla vysazena 25. července spolu s dalším mládětem ze Zoo Riga ještě v době, kdy oba ptáci nelétali, aby se postupně seznámili s okolím. Z vypouštěcí plošiny oba supi vylétli poprvé po 22 dnech pobytu 15. srpna ráno. Ve stejný den se v oblasti objevil divoký, nedospělý sup hnědý. O den později se vedle mláďat pokusil přistát i sup bělohlavý a poté dokonce jeden sup mrchožravý a již zmíněný sup hnědý.

Vysazená mláďata jsou bulharskými kolegy stále intenzivně dokrmována na vhodná místa v oblasti, vše ale probíhá bez jakéhokoliv kontaktu s lidmi. Vylétnutí prvních dvou mláďat umožnilo, že třetí mladý sup, který dorazil ze Zoo Riga, mohl být úspěšně podložen na stejnou vypouštěcí plošinu. Zde se ho snažil také kontaktovat divoký sup hnědý. Všichni tři ptáci jsou vybaveni satelitní vysílačkou pro následný monitoring.

Cílem projektu je obnovení populace těchto největších evropských supů v Bulharsku, kteří zde od začátku 90. let jako hnízdící druh zcela vymizeli. Navazuje tak na úspěch předcházejícího projektu, díky němuž se do Bulharska navrátil sup bělohlavý (psali jsme ZDE). Projekt probíhá pod záštitou bulharských organizací  ve spolupráci s Vulture Conservation Foundation a dalšími ochranářskými institucemi. Záchranu supů podporuje Zoo Ostrava nejen poskytováním odchovaných mláďat, ale pomáhá VCF i prostřednictvím programu Koruna ze vstupu. Tak jsou do záchrany majestátních dravců zapojeni i návštěvníci zoo.

Zdroj: http://www.zoo-ostrava.cz/cz/zoo/novinky/1771-supice-ostrava-uz-leta-nad-bulharskem/

Titulní foto: Wikipedia Commons


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Supi odchovaní v Česku posílí balkánskou divokou populaci
AVIFAUNA Publikováno 27.8.2018


Sup mrchožravý (Neophron percnopterus) je jedním z nejohroženějších evropských dravců. Mezi populace ohrožené vyhynutím patří zejména balkánská, kterou už tvoří méně než 30 dospělých párů. Do její obnovy se výraznou měrou už několik let zapojuje právě Zoo Praha.Ve spolupráci s organizacemi Green Balkans, BirdLife Bulgaria a VCF (Vulture Conservation Foundation) se od roku 2016 dosud podařilo v bulharských horách vypustit celkem osm supů a připojit by se k nim brzy měla i dvě letošní mláďata. Pro návrat ptáků do volné přírody uplatňuje Zoo Praha tři různé metody: u čtyř ptáků to bylo tzv. zpožděné vypouštění, jedno mládě bylo před vypuštěním podsazeno pod pěstounský pár ve Staré Zagoře a pět mladých supů, včetně nynějšího zlínského a pražského mláděte, bylo umístěno do umělého hnízda.

„Před vlastním vypuštěním stráví oba mladí supi na umělém hnízdě ve Východních Rodopech přibližně tři týdny. V krytém a zepředu sítí chráněném výklenku na skalním útesu si mláďata budou postupně zvykat na přirozenou potravu, jejíž součástí jsou například želvy nebo ještěrky,“ vysvětluje kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl. Místní ochránci budou supy krmit rourou tak, aby se nedostali do kontaktu s lidmi. Oba ptáci byli opatřeni vysílačkami a součástí přípravy na vypuštění je také jejich kontrola pomocí záběrů z kamery umístěné přímo v hnízdě. V okamžiku vypuštění bude pouze stržena síť a ptáci odletí; do umělého hnízda se ale budou moci vracet a ochránci je tu budou stále přikrmovat.

„Od roku 2002 vedeme pro supy mrchožravé Evropskou plemennou knihu a od roku 2012 Evropský záchovný program a dlouhodobě také podporujeme bulharské ochránce přírody, kteří supům věnují velkou pozornost. Přispěli jsme na výstavbu voliér v záchranné stanici ve Staré Zagoře nebo na zřízení krmného místa pro volně žijící supy v Rodopech. Ale největší radost máme samozřejmě z toho, když můžeme supy – konkrétně supy mrchožravé – vracet do přírody,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

V pražské zoo bylo prvního odchovu supa mrchožravého dosaženo v roce 2000. Od té doby až dosud se v Zoo Praha rozmnožují tři páry a vylíhlo se 28 mláďat. Takovou bilancí se nemůže pochlubit žádná jiná zoo na světě. „Jako první jsme také odchovali tři mláďata supa mrchožravého na jednom hnízdě v pěstounské péči. Chovatelské úspěchy jsou o to cennější, že naše mláďata jsou vypouštěna do přírody a podporují mizející populaci těchto nejohroženějších evropských supů.“ dodává kurátor Antonín Vaidl.

Vypouštěcí voliéra na umělém hnízdě ve Východních Rodopech. Foto Miroslav Bobek, ZOO Praha

Zdroj: TZ ZOO Praha, 13. 8. 2018

Titulní foto: Ondřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Jeřábi se vrací do anglické krajiny
AVIFAUNA Publikováno 28.7.2018


Jak se daří jeřábům ve Velké Británii? Poslední statistické modely předpovídají až 275 hnízdících párů jeřába popelavého (Grus grus) během následujících 50 let. Výsledky aktuálně zveřejnili vědci z University of Exeter, Wildfowl & Wetlands Trust  (WWT) a Royal Society for the Protection of Birds (RSPB) v časopise Animal Conservation. Jeřábi znovu obsadili východní Anglii v roce 1979 poté, kdy ve Velké Británii nehnízdili po 400 let. Od počátku 80. let ochránci přírody každoročně podporovali malou populaci. Jejich početnost však po následující dvě dekády byla velmi nízká a s rizikem vyhubení. V novém miléniu je důležité období od roku 2010, kdy se do Velké Británie začali ve větším počtu dostávat ptáci z kontinentální Evropy a kdy v západní Anglii započal záchranný projekt, v rámci něhož pak ochranáři začali importovat vejce a vypouštět mladé jeřáby. V roce 2014 bylo vypuštěno 90 ptáků, kteří mohou zvýšit tamní populaci až 50%.

„Jakákoli malá, nově vzniklá populace je zranitelná, náchylná ke kolapsu. Proto je důležité vědět, jaká početnost již zajišťuje stabilitu, důležité je poznat vnitrodruhové interakce a na základě těchto znalostí předvídat populační vývoj s mnohem větší jistotou,“ říká vědecká pracovnice Andrea Soriano-Redondo, která se výzkumu jeřábů v Anglii věnuje.

„Samozřejmě, vypuštění jeřábů zvýší jejich početnost, avšak klíčovým prvkem pro obnovu a stabilitu jeřába v Anglii je to, zdali se zapojí do reprodukčního procesu“, doplňuje Stuart Bearhop z Exeterské univerzity s tím, že jeřábi jako dlouhověcí ptáci začínají hnízdit až ve stáří čtyř let a odchovávají jen jedno či dvě mláďata za sezónu.

„Záchranné projekty, které počítají s importem vajec do hnízd nebo vypouštění ptáků k posílení již existující menší populace, byly již v minulosti započaty, avšak aby byly skutečně účinné, musí probíhat v součinnosti s kvalitním managementem vhodných biotopů,“ uzavírá Geoff Hilton z WWT.

Na budoucnost jeřábů ve Velké Británii pohlížejí členové pracovní skupiny pro jeřáby s optimismem. Jeřábi se v současnosti pravidelně vyskytují na východě Anglie, v oblastech Somerset a Gloucestershire. Dalším úkolem tak je zajistit dostatek vhodných mokřadů. Ochránci přírody hledají větší plochy, jejichž aktivní ochrana bude další podporou nejen pro jeřáby. Zdá se, že díky spolupráci několika ochranářských i vědeckých institucí je navrácení jeřábů do anglické krajiny realitou.

Rodinka jeřábů s již odrostlým mládětem. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: https://britishbirds.co.uk/article/cranes-are-here-to-stay/

Překlad a titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


  • - Reklama -

  • Newsletter