Zima se může zdát jako čas, kdy je u nás ptáků nejméně a člověku se tedy nechce příliš vytahovat paty z vyhřátého domu do terénu a spokojí se s výhledem na krmítko za oknem. Je to ale velká škoda, protože díky mrazům se ptáci ze severu pohybují i do našich končin a můžeme tak sledovat druhy, které třeba během ostatních měsíců zas tak často nepotkáme.

Velice zajímavá pozorování nám můžou také přinést návštěvy velkých nezamrzajících vodních ploch. Vodní ptáci se totiž v zimě shromažďují k zimování a můžeme jich díky tomu na jednom místě pozorovat velké množství jedinců i druhů. Počty ptáků závisejí především na tom, jak moc tvrdé zimy jsou. Platí, že čím je zima krutější, tím více ptáků je na zimovištích. Důvod je nasnadě – tvrdší zima znamená více zamrzlých vodních ploch.

Trend hromadného zimování se v našich podmínkách týká především ptáků vrubozobých, tedy kachen, hus a podobně. Často se tak můžeme setkat se skupinami krásných hoholů severních, morčáků velkých, nebo vzácných turpanů. Objevovat se mezi nimi mohou třeba exotičtí ptáci jako kachnička mandarínská, nebo husice nilská, silně invazní druh našich vod.

V tomto krátkém článku, určeném hlavně začínajícím pozorovatelům, se zaměříme na skupinu našich nejběžnějších potápivých kachen, které se nazývají souhrnně poláci. Na našem území se vyskytují ve čtyřech druzích, polák chocholačka, velký, kaholka a malý. První dva jsou docela běžnými obyvateli našich vodních ploch, druzí dva jsou poměrně vzácní.

Polák chocholačka

Chocholačku, našeho nejběžnějšího z poláků, asi není třeba příliš představovat, protože ho už nejspíš každý, kdo se o ptáky zajímá, někde viděl. Jeho jméno je velice příhodné – poukazuje na chocholku, která je obzvlášť výrazná u samců, do jisté míry je však patrná u všech jedinců tohoto druhu. Polák chocholačka na našem území běžně hnízdí, protahuje a také zimuje.

Všichni naši poláci mají (snad s výjimkou poláka malého) výrazný pohlavní dimorfismus, to znamená, že samec a samice se od sebe na pohled dají snadno odlišit. V případě chocholačky je samec černobílý s výrazně žlutým okem, zatímco samice nebo mladý pták jsou poměrně nevýrazně zbarveni –celí hnědí.

Polák velký

Polák velký je druhým z běžných druhů poláků, které u nás můžeme potkat. Stejně jako chocholačky a další kachny se i oni v zimě shlukují do větších skupin, velmi často společně s dalšími druhy. Oproti chocholačkám jsou ale většinou méně početní. Poláka velkého poznáme už jen podle jeho typické siluety, která se od chocholačky dost liší. Všimněme si například mnohem plynulejšího přechodu z čela na zobák, než u prvně popisovaného druhu. I u poláka velkého je výrazný pohlavní dimorfismus. Samec má šedá křídla a boky, černou hruď a kaštanově hnědou hlavu s červeným okem. Samice nebo mladý jedinec jsou hnědí, mají ale také lehce šedavý nádech.

Polák kaholka

Dostáváme se k prvnímu ze dvou vzácnějších druhů, na které můžeme s trochou štěstí na našich vodách narazit. Kaholka přes naše území pouze protahuje nebo zimuje, v současnosti u nás nehnízdí. Pozorování tohoto druhu se proto vztahují pouze na období tahu a zimování.

Tento druh je vzdáleně podobný poláku chocholačce, je ale znatelně robustnější. Samec je také černo bílý, ale liší se šedým hřbetem a nemá ani náznak chocholky. Jeho hlava se leskne spíše do zelena, než do fialova, jako u chocholačky, a je kulatější. Těžší je odlišit samici. Ta se pozná nejlépe podle rozsáhle bíle ohraničeného kořene zobáku. Je ale třeba brát zřetel i na další znaky, protože bílou barvu u kořene zobáku mají vcelku často i samice poláka chocholačky. Těmi dalšími znaky je například úplná absence chocholky, celkově kulatější hlava.

Polák malý

Polák malý je z našich poláků nejvzácnější. V minulých letech na našem území hnízdil jeden pár této kachny. Ve větším počtu na poláky malé narazíme v malých počtech při tahu nebo výjimečně zimování.
Dá se vcelku snadno určit. Má kaštanově hnědé boky, krk a hlavu, hřbet a křídla má tmavě hnědá. Výrazným znakem je i bílé podocasí, které je dobře vidět i při horších pozorovacích podmínkách.

Jak jsem zmínil už dříve, polák malý je jediný z našich poláků, u kterého není pro necvičené oko na první pohled patrný rozdíl mezi pohlavími. Samice nebo mladý pták se od samce ale dá poznat podle tmavého oka a méně výrazný barev.

Pozor na křížence

Občas můžeme narazit na jedince, kterého nedovedeme zařadit k žádnému z popsaných druhů. Většinou se jedná o křížence dvou poláků. Hybridů je mnoho a jejich popis přesahuje rámec tohoto článku, proto bych vás v případě zájmu odkázal na literaturu, například Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého Východu od Larse Svenssona, kde jsou všichni běžní kříženci uvedeni.

Kam za nimi?

A kam si vyrazit procvičit nově nabyté znalosti? Rozhodně neprohloupíte návštěvou našich nejvýznačnějších lokalit, jako jsou třeba vodní nádrže Nové Mlýny. Potkáte tam mimo poláky i velké množství jiných zajímavých druhů. Pokud jste z Prahy, určitě nezapomeňte projít Vltavu, ať už v centru města, nebo třeba v Troji. Zimoviště vodních ptáků jsou většinou dobře monitorovaná místními ornitology, proto dobře sledujte ornitologickou databázi birds.cz a třeba se nějaký zajímavý opeřenec objeví i v blízkosti vašeho bydliště.

Vyzkoušejte v hejnu najít poláka kaholku. 🙂

A určitě nezapomínejte na vlastní objevování! Zajímavé druhy se mohou zastavit kdekoliv, a proto sledujte každou nezamrzlou vodní plochu ve svém okolí. Možná budete překvapeni, co všechno vám létá „za humny“.

Text: Honza Grünwald

Korekce: Marek Vokoun

Foto: Honza Grünwald, Jan Studecký