June 29, 2025
Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Ze zahraničí
Úspěšná inkubace vejce homosexuálním párem supa bělohlavého
AVIFAUNA Publikováno 3.6.2017


Dva samci supa bělohlavého, kteří spolu několik let žijí v páru coby partneři, vyseděli v amsterodamské zoo Artis vejce, které jim podstrčili ošetřovatelé. Nyní se pečlivě starají o vylíhnuté mládě. Ošetřovatelé zoo Artis původně vejce, které našli opuštěné na zemi v supí voliéře, vložili do inkubátoru, později se ale rozhodli dát šanci páru supích samců. Vejce tedy umístili do hnízda, které si supi spolu již dříve ve voliéře postavili. Právě již postavené hnízdo byl hlavní důvod, proč se ošetřovatelé rozhodli vložit vejce k páru supů, složeném ze samců. Vejce bylo patrně oplozeno jedním ze samců v době, kdy ještě nevytvořil svazek s druhým samcem. Podle zoologické zahrady se v sezení na vejci samci střídali. A nyní oba stejně svědomitě krmí mládě, které se vylíhlo.

Samci supa bělohlavého, původem ze Španělska, se do amsterodamské ZOO dostali po zranění, kdy nemohli létat. V zoo se úspěšně léčili a nyní by se měli naučit létat. Zoo taktéž zvažuje možnost, v případě, že samci mládě skutečně odchovají, že bude vypuštěno do volné přírody. Homosexuální vztahy zoologové popsali u řady savců, plazů, ptáků, obojživelníků, ryb i bezobratlých. Pod společným pojmenováním se však skrývají nejrůznější typy chování – od náhodného dvoření příslušníkovi stejného pohlaví až po celoživotní soužití. Rozdílné jsou i motivy, které k tomu zvířata vedou. Je to ale poprvé, co byl zdokumentován případ úspěšné inkubace vejce homosexuálním párem supa bělohlavého v zajetí.

Zdroj: https://www.artis.nl/nl/ontdek/nieuws/2017/05/31/homostel-vale-gieren-brengt-voor-het-eerst-jong-groot-artis/

Foto: CEN / Artis


Číst dále
0


Nejnovější  / Věda
Možnosti akustického monitoringu sýčka obecného
AVIFAUNA Publikováno 31.5.2017


S individuální variabilitou hlasů a rozlišováním jedinců podle jejich hlasu (akustická diskriminace / akustická identifikace) máme všichni každodenní zkušenost. Těžko odhadnout, kolik hlasů různých osob – přátel, kolegů, herců, zpěváků, politiků – bychom poslepu dokázali uhodnout, ale zřejmě by to byly desítky až stovky. Individuální variabilita v hlase není výsadou člověka. Byla nalezena téměř u všech druhů živočichů, kde se po ní pátralo. Velmi dlouho se koketuje s myšlenkou, že hlasy živočichů představují zajímavý alternativní či doplňkový prostředek pro neinvazivní monitoring jedinců podobně jako např. vizuální identifikace podle skvrn a dalších barevných vzorců. Možnost akustického monitoringu je často zmiňována ve vědeckých článcích, které nějakým způsobem individuální rozdíly v hlasech kvantifikují. Široké uplatnění však akustický monitoring jedinců zatím nezaznamenal. Až v posledních letech se v důsledku rozvoje hardwarových a softwarových prostředků intenzivněji zkoumají jeho skutečné možnosti. Oproti vizuální identifikaci mají hlasy bezesporu tu výhodu, že zvuk se poměrně dobře šíří všemi směry i v nepřehledném prostředí a často na velké vzdálenosti. Na druhou stranu je produkce zvuku dynamický proces a zvuky jsou tak daleko proměnlivější než vizuální identifikační znaky. Nejlepší znaky pro identifikaci jsou ty, které vykazují velké rozdíly mezi jedinci, ale v rámci jednoho jedince jsou proměnlivé jen minimálně (např. v případě lidí je obličej lepší identifikační znak než oblečení).

Foto: Jiří Hornek

Základním problémem (nejenom) akustické identifikace je, že s narůstajícím počtem jedinců, které chceme rozlišovat, vzrůstá i pravděpodobnost, že se objeví jedinci natolik podobní, že je nebudeme schopni rozlišit. Z toho vyplívá, že velikost populace, kterou je možné spolehlivě monitorovat je omezené a závisí na kvalitě znaku, který pro identifikaci používáme. Některé studie uvádějí úspěšnost diskriminace 30% jiné 95%. Tato čísla jsou ale bezcenná pokud nevíme, jak velkého počtu jedinců se týkají, protože 30% na sto jedincích může představovat relativně lepší identifikační znak než ten, který vede k 95% identifikaci na 5 jedincích. Tento fakt problematizuje porovnání různých výsledků. Obzvláště pro akustický monitoring je pak rovněž důležité to, nakolik jsou hlasy jedince (nebo spíše individuálně variabilní znaky v jeho hlase) stabilní a opakovatelné. Pro vizuální identifikaci nám postačí jeden pohled nebo foto kompletního identifikačního znaku. Pro akustickou identifikaci to ale často neplatí a musíme nahrát několik hlasů, abychom získali představu o jejich variabilitě a dokázali jedince identifikovat. Jsou-li hlasy velmi variabilní, neznamená to automaticky, že je nemožné s jejich pomocí jedince identifikovat. Jen nás to pravděpodobně bude stát mnohem víc úsilí při nahrávání a analýze, a to až do té míry, že se nám všechno to úsilí vůbec nevyplatí.

Pokud chceme akustický monitoring použít v praxi, potřebujeme zejména vědět, pro kolik jedinců daného druhu ho můžeme použít, jaké parametry máme v hlasech sledovat, kolik materiálu potřebujeme získat. Toto vše by pak ideálně mělo jít odhadnout z pilotní studie na malém vzorku jedinců. Přitom je rovněž třeba počítat s tím, že nastavení studie systematicky ovlivňuje její výsledky (například: víc jedinců = horší identifikace; méně hlasů = horší identifikace). Aby bylo možné mezi sebou výsledky studií porovnávat, je třeba tyto vlivy pochopit a najít lepší metody, které nežádoucí systematické chyby zakomponují nebo zcela odfiltrují.

Foto: Martin Šálek

Sovy představují ideální modelovou skupinu pro akustický monitoring. Jejich hlasy jsou většinou hlasité a nápadné. Teritoriální hlasy jsou obecně jednoduché a nemění se v čase. Sovy jsou noční živočichové a jsou vzhledem k tomuto omezení vizuálního kanálu více než denní živočichové odsouzeni k využití zvuku jako komunikačního prostředku. Noc také představuje období, kdy jsou obecně nejlepší podmínky k přenosu zvuku, a hlasy sov jsou tak slyšitelné na velkou vzdálenost a dají se dobře nahrávat. V neposlední řadě bylo experimentálně prokázáno, že sovy dokáží rozlišovat mezi jedinci a signalizace „kdo jsem“ je tedy důležitá informace i pro ně samotné a měla by být v hlase dostatečně nápadná.

V naší studii jsme chtěli prozkoumat možnosti akustického monitoringu pro sýčka obecného. Sýček je v České republice extrémně ohroženým druhem s celkovou velikostí populace do 100 hnízdních párů. V současné době probíhá pod Českou společností ornitologickou a Ústavem biologie obratlovců AVČR program na jeho záchranu a monitoring populace je důležitou součástí záchranného programu (odkaz na sbírku pro záchranný projekt najdete pod článkem). Kromě zjišťování početnosti a rozšíření je dobré mít i informace na individuální úrovni, které je ale poměrně obtížné získat. Odečty barevných kroužků nejsou (zejména u sov) efektivní a zpětné odchyty bývají problematické a časově náročné. Využití neinvazivního akustického monitoringu jedinců by mohlo získání individuálních dat značně zjednodušit pro ornitology i samotné sýčky. Na příkladu sýčka jsme rovněž chtěli studovat, nakolik nastavení studie (metoda analýzy hlasů, počet jedinců ve studii, počet a kvalita hlasů od jedince) ovlivňuje výsledky studie a jestli je možné z pilotní studie na malém množství jedinců spolehlivě odhadnout výkonnost zvolených metod pro větší populaci.

Testovali jsme výkonnost tří různých metod analýzy hlasů. V prvním případě jsme změřily obecné vlastnosti celkového frekvenčního spektra celého hlasu (spektrum, „spectral features“). V druhém případě jsme detailně popsali, jak se mění frekvence v průběhu hlasu (modulace, „frequency modulation“). V posledním případě jsme provedli kroskorelaci všech hlasů, kdy se spektrogramy dvou hlasů jakoby překládají přes sebe a hledá se jejich největší shoda (kroskorelace, „cross-correlation).

Většinou se úspěšnost diskriminace hodnotí na základě úspěšnosti přiřazení jednotlivých hlasů. Pokud, ale nahráváme „z ruky“, pak s jistotou víme, že na nahrávce je sekvence hlasů, které všechny patří pouze jednomu jedinci. Proto jsme hodnotili úspěšnost diskriminace i na úrovni jedinců. Ačkoliv je úspěšnost klasifikace na úrovni jedince přímo závislá na úspěšnosti diskriminace jednotlivých hlasů, stojí zato se jí věnovat samostatně, protože přiřazení sekvence hlasů jedinci vnáší do analýzy další komplexitu. Diskriminace hlasů byla ve všech třech případech poměrně vysoká a pohybovala se mezi 65% (kroskorelace) a 57% (spektrum). Úspěšnost v případě náhodného přiřazování hlasů by byla okolo 2%. Tento výsledek ukazuje, překvapivě dobrou diskriminaci i pro spektrum, ačkoliv je zřejmé že tato metoda popisuje modulaci hlasu, který považujeme za hlavní identifikační znak, jen velmi obecně.

Výsledky pro kroskorelaci a modulaci byly na úrovni diskriminace hlasů téměř totožné a obě metody se na první pohled zdají být ekvivalentní. Tento závěr se však dramaticky mění na úrovni diskriminace jedinců. Pokud bychom se rozhodli použít kroskorelaci a chtěli bychom mít jistotu, že správně určíme 90% jedinců v naší sledované populaci, kroskorelace umožňuje diskriminaci okolo 25 samců. Modulace si však drží standard okolo 95% správně určených jedinců i pro 54 jedinců. Modulaci tedy můžeme použít pro monitoring sýčka v minimálně dvojnásobně početné populaci! Na tomto místě je třeba podotknout, že podle jedné z mála studií provedených na téma identifikace podle barevných kroužků odpovídá 95% úspěšnost zhruba úspěšnosti zkušeného pozorovatele při identifikaci jedinců podle barevných kroužků.

Foto: Martin Šálek

Dále jsme zjišťovali, jak je úspěšnost diskriminace ovlivněna počtem hlasů na jedince v rozsahu 2 – 20 hlasů na jedince. V ideálním případě toužíme po tom, abychom jedince dokázali s jistotou poznat i podle jediného hlasu. Jednotlivé hlasy ale nikdy nejsou úplně stejné a vnáší do diskriminace nejistoty. Rozdíly mezi hlasy mohou být způsobeny tím, že podoba hlasu není dostatečně ustálená nebo je ovlivněná aktuálním fyzickým či fyziologickým stavem jedince. Ale i pokud pták vždy vydá naprosto identický hlas, jednotlivé nahrávky se budou drobně lišit a bude záležet, z jaké vzdálenosti nahráváme, jestli nahráváme přes překážky, apod. Větší počet hlasů je proto důležitý. Počet hlasů, které máme k dispozici, ale často souvisí s námahou, jakou nahrávání a analýze věnujeme. Pokud se má akustická diskriminace vyplatit, musí být diskriminace možná i z menšího počtu hlasů vzhledem k námaze vložené do nahrávání a následné analýzy. Zjistili jsme, že počet hlasů má v případě sýčka větší vliv na diskriminaci na úrovni jedinců, kde každý další hlas navíc hraje v rozsahu 2-20 nezanedbatelnou roli. Naopak na úrovni diskriminace hlasů vidíme prudký nárůst v diskriminaci pro 4-6 hlasů a pak už se diskriminace zlepšuje jen velmi pozvolně a od cca 15 hlasů téměř vůbec. Tyto dva výsledky dávají smysl, pokud si uvědomíme, že úspěšnost diskriminace určuje stabilita hlasů v rámci jedince a jejich rozdílnost mezi jedinci. V našem případě jsou si hlasy jednoho jedince navzájem zřejmě velmi podobné a stačí tedy poměrně málo hlasů na to, abychom vytvořili dostatečně přesný diskriminační model (diskriminace hlasů). Někteří samci jsou si ale vzájemně velmi podobní, a tak mezi nimi dochází při diskriminaci jednotlivých hlasů k častým záměnám. Aby bylo možné mezi nimi bezpečně rozlišit, potřebujme nasbírat větší množství hlasů. U sýčka tedy zřejmě není problém ve vysoké variabilitě hlasů v rámci jedince, ale spíše v omezenosti variability mezi jedinci.

Pokusili jsme se také zhodnotit, jestli je možné odhadnout počet potenciálně akusticky monitorovatelných jedinců. Takto bychom postupovali v případě pilotní studie na novém druhu, kdy nás zajímá, jestli daný druh a metodika (počet hlasů, kvalita nahrávek, zvolené metody a parametry akustické analýzy) jsou pro akustickou diskriminaci jedinců vhodné a jak velkou populaci nám umožní monitorovat. Počet potenciálně rozlišitelných jedinců je možné odvodit pomocí Beecherova (nikoliv Becherova!) indexu individuální variability HS. Ačkoliv odhadovaný a skutečný počet správně určených samců spolu korelovali, některé odhady byly hodně odlišné od skutečného počtu. Proto se domníváme, že na metodách, které nám umožní rychlé zhodnocení potenciálu akustického monitoringu pro konkrétní druh je potřeba ještě v budoucnu pracovat.

Foto: Ondřej Prosický

Z hlediska praktického monitoringu sýčka naše výsledky ukazují, že analýza modulace houkání umožňuje spolehlivý akustický monitoring více než 54 jedinců v populaci, což v tuto chvíli považujeme pro základní monitoring za dostatečné. Diskriminaci je dále pravděpodobně možné zlepšit kombinací dalších metod analýzy (kombinace spektrum + modulace) a vyšším počtem nahraných hlasů na jedince. Nyní se chystáme možnosti akustického monitoringu sýčka dále ověřit na nahrávkách a zpětných nahrávkách z konkrétních lokalit v ČR z let 2012 – 2017.

Myslíme si, že naše výsledky je možné zobecnit přinejmenším v rámci druhů s podobně jednoduchými vokalizacemi. U druhů s komplexní vokalizací jako jsou pěvci je potřeba být opatrný zejména důsledkem toho, že většinou není možné určit jen jednu homologickou jednotku zpěvu, která se vyskytuje u všech jedinců a bude základem pro individuální diskriminaci. Jednou z možností je vyvinout metody akustické diskriminace založené na obecných hlasových charakteristikách, které jsou nezávislé na repertoáru. Další možností je rozpoznávat jedince na základě jedinečných repertoárů.

 

Podpořte projekt záchrany sýčků v ČR!

 

Text: Pavel Linhart & Martin Šálek

Titulní fotografie: Ondřej Prosický

Oficiální stránky projektu ochrany sýčka: http://new.birdlife.cz/sycek/

Facebooková stránka projektu: https://www.facebook.com/OchranaSycka/

Shrnutí vědeckého článku: Linhart, P., & Šálek, M. (2017). The assessment of biases in the acoustic discrimination of individuals. PLOS ONE, 12(5), e0177206. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0177206

Problematika individuální identifikace u pěvců:

Petrusková, T., Pišvejcová, I., Kinštová, A., Brinke, T., & Petrusek, A. (2016). Repertoire-based individual acoustic monitoring of a migratory passerine bird with complex song as an efficient tool for tracking territorial dynamics and annual return rates. Methods in Ecology and Evolution, 7(3), 274–284. https://doi.org/10.1111/2041-210X.12496

Průchová, A., Jaška, P., & Linhart, P. (2017). Cues to individual identity in songs of songbirds: testing general song characteristics in Chiffchaffs Phylloscopus collybita. Journal of Ornithology, 1–14. https://doi.org/10.1007/s10336-017-1455-6

Ptáček, L., Machlica, L., Linhart, P., Jaška, P., & Müller, L. (2016). Automatic recognition of bird individuals on an open set using as- is recordings. Bioacoustics-the International Journal of Animal Sound and Its Recording, 25(1), 55–73. https://doi.org/10.1080/09524622.2015.1089524


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Za racky černohlavými na Bohdanečský rybník
AVIFAUNA Publikováno 23.5.2017


Racek černohlavý je druh, který v české republice začal pravidelněji hnízdit až koncem 80. let minulého století, přičemž první nález hnízda pochází z roku 1967 z Lednických rybníků. Původním hnízdním prostředím je mořské pobřeží, v našich podmínkách hnízdí především na ostrůvcích rybníků a větších vodních nádrží, výlučně v koloniích racka chechtavého. Proto současné výrazné snižování početnosti racka chechtavého v ČR představuje pro racka černohlavého ohrožení. Na hnízdištích se racci černohlaví vyskytují od konce března do konce července. Některé páry začínají hnízdit ve druhé dekádě dubna, většina ve třetí dekádě dubna a první dekádě května.

Racek černohlavý hnízdí ve východních Čechách pouze na několika málo lokalitách. Pravidelně (po roce 2010) hnízdí na vodním díle Rozkoš a dvě hnízdiště se nacházejí na Pardubicku. Jedním z nich je i NPR Bohdanečský rybník, jedna z nejznámějších (nejen) východočeských ornitologických lokalit. Rybník prošel v posledních letech (1999 – 2015) rozsáhlou revitalizací (blíže odkaz pod textem) a revitalizační zásahy značně přispěly k vyšší atraktivitě území pro ptáky. Velkou výhodou je fakt, že většina pozemků v NPR včetně vodní plochy je v majetku České republiky, příslušnost hospodařit s majetkem státu zde má Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Ta zároveň zajišťuje i péči o rezervaci. Vytvořené umělé ostrovy se staly vhodným hnízdním biotopem zejména pro dlouhokřídlé. První rok po napuštění hladiny rybníka (2015) zde poprvé ve východních Čechách úspěšně zahnízdil rybák obecný, došlo k znovuobnovení kolonie racka chechtavého a jako nově hnízdící druh přibyl i racek černohlavý.

Hnízdiště racka chechtavého a racka černohlavého v NPR Bohdanečský rybník (květen 2017)

Racci černohlaví využívají ochrany stávající kolonie racků chechtavých a patrně zde hnízdí 1 – 2 páry již od prvního roku existence kolonie racka chechtavého v roce 2015. Bohužel do letošního roku nebyla zjištěna hnízdní úspěšnost, přestože hnízdění lze považovat za prokázané (pozorování toku v kolonii i inkubující ptáky). Aby to nebylo tak jednoduché, vzhledem k provázanosti hnízdění racka černohlavého na kolonie racků chechtavých byly již v České republice několikrát zjištěny smíšené páry. Karel Poprach (blíže viz odkaz pod textem) uvádí pět nálezů, přičemž pozorování hybridního jedince je doposud u nás vzácné. Znám je případ z Jaroslavického rybníka na Znojemsku v roce 1997 (D. Horal) a nově i jeden případ z nádrže Rozkoš na Náchodsku, kde byl 29. 4. 2016 pozorován 1 inkubující dospělý pták, pravděpodobně kříženec racka černohlavého s racka chechtavého (A. Regner).

Hnízdo racka černohlavého (VN Rozkoš, foto Jaroslav Vaněk)

Také letos na Bohdanečském rybníku racci černohlaví hnízdí. Dne 6. května byli v kolonii pozorováni 4 adultní ptáci, přičemž dva z nich již seděli na hnízdech. Velkou výhodou zdejšího hnízdiště je možnost nerušeného (i pro ptáky) pozorování života v kolonii z nově postavené ornitologické pozorovatelny na Polákově poloostrově. Nutností je pouze stativový dalekohled. Tento drobný článek můžete považovat i za pozvánku na tento krásný a na ptáky bohatý rybník. Pokud svá zjištění vložíte do databáze Birds.cz, je účel tohoto příspěvku naplněn beze zbytku. Hodně štěstí!

Text: Lukáš Kadava

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/revitalizace-bohdanecskeho-rybnika/
http://www.cso.cz/wpimages/other/sylvia42-5Poprach.pdf


Číst dále
0


Média  / Nejnovější
7 mobilních aplikací, které vám v terénu usnadní život
AVIFAUNA Publikováno 18.5.2017


Moderní doba a technologický pokrok vyvíjí na přírodu a její bohatou biodiverzitu obrovský negativní nátlak. Ať už to je zástavba vhodných biotopů, znečišťování životního prostředí v podstatě na všech úrovních (jespáci lžícozobí by mohli vyprávět…), nelegální lov, který ročně připraví o život miliony ptáků… Mohli bychom pokračovat a možná bychom se ani nedobrali konce.

A možná právě proto také patříte mezi ty, kdo se občas zasní nad tím, jaký by byl svět bez peněz, bez aut, bez obrovských betonových pouští v podobě velkoměst a bez mnohdy až strašidelných prosklených kancelářských budov, které rostou v poslední době jako houby po dešti.

Jsou ovšem chvíle, kdy si až provinile uvědomím, že jsem za určitý technologický pokrok rád. Ty chvíle často přicházejí v terénu, když v ruce držím placatou krabičku, kterou má v současné době snad už úplně každý. Řeč je o smartphonech, neboli hezky česky chytrých telefonech.

Svět chytrých telefonů vyletěl takříkajíc raketovou rychlostí kupředu a co bylo před pár lety možné dělat pouze na počítači, lze dnes provádět zcela hravě na chytrém telefonu a mnohdy snad ještě i lépe!

A tak se možná ani nelze divit tomu, že se vší tou obrovskou všestranností, kterou chytré telefony oplývají, se ze smartphonů stal takřka nepostradatelný nástroj i v oblasti ornitologie a ptáčkaření.

A pokud jste dosud potenciál vašeho telefonu při vašich ptačích výpravách nevyužili, je tenhle článek právě pro vás. Představíme vám totiž sedm aplikací, které vám v terénu usnadní život. 🙂

 


1. Ornithopedia Europe | Android | Zdarma 

Ornithopedia je aplikace, kterou jsem ve svých začátcích používal takřka nepřetržitě. Jak název napovídá, jedná se encyklopedii druhů ptáků žijících na území Západního Palearktu. Tato nenápadná aplikace je doslova napěchovaná 1144 druhy v 17 světových jazycích – aby toho nebylo málo, každý druh je doplněn o zdařilé fotografie, informace o výskytu, početnosti a také o popis konkrétního druhu, který je vytažen z Wikipedie.

Zlatý hřeb celé aplikace je ovšem záložka s hlasy, kde u každého druhu můžete najít nesčetné množství hlasových projevů, od volání, varování, zpěvu nebo třeba hlasu za přeletu. Tyto nahrávky jsou převzaté přímo z věhlasného serveru Xeno-Canto a lze je do jedné stáhnout přímo do Vašeho telefonu, což ocení především uživatelé, kteří nemají mobilní internet (to samé lze udělat i u fotografií a informací z Wikipedie). Ornithopedie se tak může stát zcela nepostradatelnou a doslova kapesní encyklopedií a dokonalým pomocníkem při určování záhadných hlasů, které při toulkách přírodou zaslechnete. Mnohokrát jsem si pro ujištění pouštěl druh, u kterého jsem si nebyl jistý a není nic lepšího pro učení (i určení), než to, když Vám z jedné strany do ucha ukázkově cvrliká kýžený druh z telefonu a ze stromu nad Vámi se ozývá hlas zcela totožný. 🙂

Aplikace obsahuje také určovacího pomocníka, do kterého si můžete vyplnit klíčové znaky, kterých jste si při pozorování postřehli (červená čepička, zelené nohy apod.) a aplikace vám pak vyhodnotí seznam nejpravděpodobnějších druhů. Přestože jsem tuto funkci téměř nikdy nevyužil, věřím, že se zvláště v zahraničí může opravdu hodit.

Ornithopedia je zkrátka aplikace, u které platí dvojnásob heslo „za málo peněz, hodně muziky“. Je totiž navíc zcela zdarma. 🙂

 

 

2. Collins Bird Guide | Android, iOS | 410 Kč / 379 Kč

Dříve exkluzivní aplikací pouze pro operační systémy iOS, je tato aplikace nyní dostupná i pro systémy Android (kde je o něco dražší). Jedná se o dokonale zdigitalizovanou verzi Collinsova ptačího průvodce, která je v podstatě totožnou, leč však anglickou podobou našeho legendárního Svenssona.

V aplikaci je přes 700 druhů s krásně vyvedenými atlasovými ilustracemi ve vysokém rozlišení, jenž jsou kromě popisu (který je bohužel zatím pouze v angličtině) navíc doplněné hlasovými nahrávkami, které jsou při určování v terénu neocenitelnou pomocí. V atlasu lze vyhledávat bleskovou rychlostí, což v terénu velmi oceníte – už žádné zdlouhavé listování knížkou a vyhledávání v rejstříku. Do aplikace je také možné si zapisovat pozorované druhy, včetně data a místa pozorování a také mezi sebou jednotlivé druhy porovnávat pomocí speciální funkce. A kromě toho oproti fyzické knize neváží vůbec nic a takřka se Vám nemůže stát, že byste ji omylem zapomněli. 🙂 Proto jakmile si na tuto aplikaci jednou zvyknete, Váš knižní Svensson zůstane, podobně jako ten můj, ležet po většinu roku na poličce.

Jediná potenciální nevýhoda je snad pouze zmíněná absence české lokalizace podrobných popisků jednotlivých druhů a také výsledná cena aplikace. Androidová verze vychází současně na 410 Kč, v případě iOS na 379 Kč a odráží tak cenovou výši fyzické knihy, jejíž veškerý obsah aplikace zahrnuje.

 

 

3. Avif Mobile | Android | Zdarma 

Avif je aplikace, kterou není třeba sáhodlouze představovat. Jistě jste se s ní každý setkal minimálně v její podobě na webu, kde slouží jako nepostradatelný pomocník pro zapisování dat pozorování z terénu. Pokrok na sebe nenechal dlouho čekat a Avif se přenesl i na mobilní platformy v podobě aplikace Avif Mobile. Zapisovací aplikace jsou obrovskou pomocí a usnadněním pro správu dat získaných v terénu – už žádné dlouhé přepisování a dešifrování rozpitých řádků v zápisníku po obzvláště nepříznivém počasí. Do mobilní aplikace Avif můžete zapisovat přímo na místě a rovnou vyplňovat atlasové kategorie, staří, pohlaví, počet a především pak také s takřka dokonalou přesností díky GPS signálu zaznamenat lokalitu pozorování. Aplikace má také několik chytrých vychytávek pro atlasové mapování, jako je třeba odpočítávání desetiminutovek nebo mapu s čtvercovou sítí kvadrátů. K jednotlivým pozorováním lze pak rovnou přidávat i fotky (což může být mnohdy nápomocno v případě digiscopingu). Aplikace Avif funguje offline a pokud tedy nemáte internet v telefonu, nemusíte zoufat. Avif Mobile vaše pozorování uloží a Vy je pak po návratu do civilizace můžete přes WiFi nahrát na web.

 

 

4. eBird | Android, iOS | Zdarma 

eBird je světovou obdobou našeho Avif Mobile a pochází z dílny americké neziskové organizace Cornell Lab of Ornithology (ve spolupráci s National Audubon Society). Aplikace eBird zažila v několika posledních letech obrovský boom. Z projektu, který vznikl za účelem zapisování pozorování především na území USA, se vytvořil kolos mezinárodního charakteru, do kterého se postupně začaly zapojovat státy z celého světa. eBird se tak pomalu ale jistě začal posouvat na světovou jedničku mezi projekty věnující se občanské vědě. Před pár dny bylo do databáze zaznamenané čtyřsté milionté pozorování a toto číslo neustále roste, společně se zvukovými a obrazovými dokumentacemi, které pozorovatelé ke svým záznamům přidávají (fotografií obsahuje databáze eBird přes 3 miliony).

eBird je velice přímočará a uživatelsky nesmírně příjemná a kamarádská aplikace a stejně jako Avif Mobile nabízí zapisování pozorovaných druhů, tvorbu kompletních seznamů, zaznamenávání atlasových kategorií apod. To vše ale na světové úrovni a zcela bez omezení – aplikaci eBird můžete používat prostě kdekoliv a stává se tak zcela nepostradatelným nástrojem při cestách do zahraničí.

eBird také nabízí skvělou správu dat, která probíhá především na webové verzi aplikace, kde máte přehledně vypsaná veškerá Vaše pozorování, kompletní seznamy, lokality, statistiky pro jednotlivé měsíce a roky a mnoho dalšího (relativně nedávno přidaná funkce „Můj eBird“ např. obsahuje krásnou mapu světa, kde máte graficky znázorněno, co jste kde pozorovali a jednotlivé země jsou zabarvené barevnou stupnicí podle počtu pozorovaných druhů a dále pak také nástěnku nejposledněji nahraných fotografií, nahrávek a kompletních seznamů – velice uživatelsky příjemná „vychytávka“).

Velmi zajímavá je také funkce „hotspotů“, tedy míst, která si lze představit jako lokality s návštěvní knihou. Uživatelé zde nahrávají své kompletní seznamy hromadně pod jednu veřejnou lokalitu a tyto lokality, zvané hotspoty, je pak možné na mapě dohledávat podle propracované funkce hledání hotspotů (zcela ideální nástroj pro plánování dovolené 🙂 ).

Obdobně lze hledat např. cílové druhy ptáků nebo pomocí grafů zjišťovat, jaké druhy můžete na dané lokalitě očekávat (opět perfektní funkce pro cesty do zahraničí). eBird také v neposlední řadě chystá funkci, která bude umožňovat sledování Vaší vycházky pomocí GPS signálu pro ještě větší přesnost získaných dat (uražená vzdálenost při sčítání, podoba trasy apod.).

eBird také hostuje velkou databázi zvuků, fotografií a videí, která jsou denně sdílena přes kompletní seznamy pozorovatelů.

Aplikace eBird funguje zcela offline a je kompletně přeložena do českého jazyka, včetně českého názvosloví pro jednotlivé druhy vyskytující se u nás. Velkou výhodou je také její dostupnost jak na zařízeních Android, tak i na telefonech s operačním systémem iOS.

 

 

5. Audio Recorder | Android | Zdarma 

Jedna z esenciálních aplikací, která by ve Vašem chytrém telefonu neměla chybět je aplikace pro nahrávání zvuků. Vidíte-li, potažmo slyšíte nějaký vzácný druh, neexistuje lepší a průkaznější dokumentace než právě nahrávka hlasového projevu (už jste se jistě mnohokrát setkali s tím, jakým způsobem může dokumentační fotografie klamat). Krom toho není lepší školy pro rozpoznávání ptačích hlasů než právě jejich nahrávání. Ty, které neznáte nebo si s nimi nejste jisti nahrajete a doma je následně rozebíráte a porovnáváte s nahrávkami na internetu (nejlépe na xeno-canto.org, kam je následně můžete i rovnou nahrát 🙂 ).

Audio Recorder je v tomto případě aplikace, která plní funkci nahrávání skvěle a bez zbytečných okolků. Je možné si zde nastavit kvalitu nahrávky a formát (doporučuji nahrávat ve formátu .WAV). Doma je pak z telefonu jednoduše stáhnete (v ideálním případě upravíte v postprodukčním programu, např. v Audacity) a můžete je uložit do Vaší osobní databáze nahrávek, nahrát je na zmiňovaný server Xeno Canto a nebo je sherlockovsky zkoumat a pátrat, jaký druh jste to vlastně nahráli. 🙂

Vlastníte-li telefon s operačním systémem iOS, můžete využít například velmi kladně hodnocené aplikace Recorder+, kterou mohu osobně doporučit. Má v podstatě totožné funkce s výše zmíněným Audio Recorderem.

 

 

6. Mapy.cz | Android, iOS | Zdarma 

V dnešní době už téměř nebude českého turisty, který alespoň jednou nepoužil při plánování svého víkendového výletu mapy od Seznamu. A jsem přesvědčen, že nejednoho výletníka, stejně jako mně, zachránila stejnojmenná mobilní aplikace před sáhodlouhým blouděním po zdánlivě nekonečných hvozdech, před strastiplným hledáním neznačených cest a neoficiálních zkratek a pomohla vyřešit s obdivuhodnou jednoduchostí a grácií palčivou otázku, která dříve nebo později vyvstane takřka na každé výpravě do terénu: „Kde že to zatraceně vlastně jsem?“.

Aplikace Mapy.cz je v tomto skutečně k nezaplacení a její přehledné mapy plné turistických značek, neznačených cest, vyznačených chráněných krajinných celků, vrstevnic, nadmořských výšek, skalních útvarů a vodních ploch jsou vyslovenou studnicí geografických znalostí. Zkrátka a dobře, Mapy.cz jsou mapy, se kterými se neztratíte, ať jste kdekoliv a při orientaci v terénu a hledání kýžené lokality jsou zkrátka jedním z nejcennějších nástrojů pro Vaše chytré telefony. Mapy fungují navíc zcela offline (pokud si stáhnete mapový balíček přímo do telefonu) a se svojí nejnovější funkcí Stopař můžete i sledovat, kolik kilometrů jste v rámci vycházky zdolali nebo třeba jaké převýšení se Vám v průběhu výletu podařilo překonat. Aplikaci můžete využít i pro uložení aktuální polohy, což se může hodit při zaznamenávání významných pozorování. A pokud jste přihlášeni, můžete seznam GPS souřadnic přehledně rozřazovat do složek. Na tuto aplikaci si opravdu zvyknete až nebezpečně rychle. 🙂

 

 

7. Adobe Acrobat Reader | Android, iOS | Zdarma 

Možná by se Vám mohlo zdát, že se tato aplikace dostala do seznamu omylem, ale nenechte se mýlit! Aplikace Adobe Acrobat Reader je zcela nepostradatelným nástrojem pro čtení PDF dokumentů ve Vašem telefonu. V případě ptačích pozorovatelů jsou to pak naskenované knihy, které při správné úpravě v počítači lze v telefonu prohledávat prostřednictvím klíčových slov. Pokud tedy máte například to štěstí a vlastníte naskenovanou verzi Svenssonových Ptáků Evropy, nemusíte s sebou do terénu tahat objemnou knihu, ale jednoduše si kýžený druh najít přes vyhledávání právě v Adobe Acrobat Reader. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsem díky tomu přestal fyzickou knihu tahat a na své cesty ji tak beru pouze výjimečně. Lehčí batoh jistě ocení každý. 🙂

Adobe Acrobat Reader disponuje funkcí jednoduchých úprav, poznámek, záložek, snadného listování nebo také zvýrazňování řádků. Můžete v něm současně vytvářet nová PDF z nafocených dokumentů, což se může v některých situacích náramně hodit.

 

 

A to je milí čtenáři vše! Jistě je na trhu mnoho dalších aplikací, které mají úžasné funkce a které třeba pomáhají každodenně právě Vám. Jestli jsme na ně v článku zapomněli (a určitě takových bude mnoho), neváhejte je níže v komentářích sdílet s ostatními s Vaším osobním doporučením!

Text: Martin Vlk Mrňous


Číst dále
3


Média  / Nejnovější
Recenze: Kam za ptáky v České republice
AVIFAUNA Publikováno 15.5.2017


Alena Klvaňová a kol. 2016: Kam za ptáky v České republice. Grada, Praha. 263 s. ISBN 978-80-247-5778-0

Pražské nakladatelství Grada pokračuje v editaci užitečných knížek o ptácích, a to nejen pro ornitology. Celosvětový rozvoj hnutí pozorování ptáků s sebou přináší i nejrůznější příručky a knížky o tom, kde vlastně ptáky pozorovat. I když se zpočátku zdálo, že podobné tituly bude nutné vydávat hlavně pro děti, předkládaná kniha je důkazem toho, že i pro dospělé mohou mít podobná díla svoji cenu.

Alena Klvaňová se svými kolegy (celkem 20 dalších spoluautorů – P. Benda, V. Beran, T. Brinke, J. Cepák, J. Flousek, J. Chytil, D. Křenek, P. Lumpe, P. Marhoul, B. Michálek, P. Pavelčík, V. Peřina, F. Pojer, M. Pudil, J. Šebestián, K. Šimeček, J. Šírek, M. Ticháčková, L. Viktora, O. Volf) předkládá českým čtenářům cestopisného ornitologického průvodce po vlastech českých, moravských i slezských. Celkem 23 zajímavých míst (nejen ornitologicky) je představeno v jednotném schématu, který zahrnuje: popis vlastní oblasti, ornitologické zajímavosti, trasa vycházky (-ek), seznam druhů a měsíce výskytu, praktické informace, jednoduchá mapka celé oblasti včetně důležitých upozornění na zajímavá místa, parkoviště apod. Představovány jsou oblasti velmi rozsáhlé – Šumava, Krušné hory, Krkonoše, Beskydy, ale i maloplošné – rybník Řežabinec, Josefovské louky, Bohdanečský rybník.

Každá oblast je zpracována pisatelem, který zde dlouhodobě působí, zná zde všechna zajímavá zákoutí, je ornitologicky aktivní, ale hlavně má svoji oblast rád. Dává do svého textu také trochu srdíčka, a na textech je to vpravdě znát. Jsou představována ale i místa, která by neznalý člověk na první pohled vůbec nepředpokládal – Praha nebo Severočeské výsypky. Není žádným tajemstvím, že velkoměsta se svojí velmi pestrou paletou biotopů, příznivým mikroklimatem a dostatkem potravy jsou v posledních desetiletích významným lákadlem pro nejrůznější ptačí druhy, a Praha není žádnou výjimkou. Na druhou stranu totálně zničená krajina v Podkrušnohoří, působící na člověka až depresivně, se svými vegetačně chudými biotopy přitahuje ptačí druhy, které nemají v ostatní „kulturní“ krajině žádnou šanci na přežití.

Zastavím se u části Praktické informace. Dle mého názoru nejsilnější a nejhodnotnější části textu. Významnou pomocí pro návštěvníky vybraných ornitologicky zajímavých oblastí jsou zejména dopravní tipy, jakým prostředkem, kde zastavit, jaké jsou parkovací možnosti. To všechno ocení návštěvník zejména při první návštěvě. Nechybí odkazy na další turistické cíle (nejen ornitologií živ je člověk, že?), doporučení (oblečení, obuv, vhodná pozorovací technika), tipy pro vybrané dny nebo měsíce v roce, literatura a webové odkazy. Jedinou nevýhodou předkládaných informací je, že informace budou zastarávat a to, co platilo v roce 2016, nebude muset platit v roce 2018 nebo později.

Nerad bych vyzrazoval více. Kromě moc hezkých fotografií našich předních fotografů ptáků a přírody vůbec, je kniha v určitých pasážích doplněna ilustracemi Jana Hoška, jako vždy velmi dobré kvality. Tak už jsem knihu vychválil dost. Co se mi nelíbí. Doufám, že recenzovaná kniha je jakýmsi prvním dílem představování dalších neméně ornitologicky zajímavých oblastí našeho státu. Již při letmém pohledu je zřejmé, že některé rozsáhlé oblasti ČR zůstaly bez povšimnutí. Ale nějaký výběr musela hlavní autorka provést, což také chápu. Kniha mohla mít pevnou obálku, protože si ji pozorovatelé nebo přátelé přírody budou s sebou brát do přírody. Ale to je spíše otázka pro nakladatelství. Na závěr jedna skutečnost, která mne docela rozesmála. Na poslední straně obálky se píše, že mj. „Po přečtení úvodních kapitol (rozuměj představované knihy – pozn. recenzenta) budete umět ptáky úspěšně hledat a pozorovat.“ Ne milí čtenáři, tak s tím rozhodně nepočítejte! Recenzent si tím není jistý ani po 40 let aktivní ornitologie…

Knihu všem ornitologům, nebo jen lidem, kteří máji rádi přírodu okolo sebe, vřele doporučuji. Jo, a těším se na druhý díl!

Text: Libor Schröpfer


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Podpořte ČR v Mezinárodním Velkém Dni!
AVIFAUNA Publikováno 10.5.2017


Jistě každý z vás slyšel o napínavé soutěži s názvem Big Year (Velký Rok), do které se čas od času pustí nějaký ten nadšený pozorovatel ptáků (a nebo rovnou celá skupinka), ať už je to profesionální ornitolog nebo amatér.

V čem taková soutěž spočívá? Je to vlastně úplně jednoduché – jde o to vidět co nejvíce druhů za celý kalendářní rok a ideálně přitom trhnout nějaký ten nevídaný rekord. 🙂

Když se do takové výzvy pustíte, nastává bitva s časem, přírodními živly, štěstím a vytrvalostí. Nakonec byl o tomto leckdy až bizarním úsilí natočen film, který určitě mnozí z vás viděli a který zanechal úsměv na tváři nejednomu ptáčkaři.

Pro někoho je Velký Rok příliš velká výzva. Zkrátka ne každý má čas všeho nechat, nakoupit last minute letenky a vypravit se za napínavým dobrodružstvím kolem světa.

A přesně proto existuje (zaplaťpánbůh) minimalistická obdoba Velkého Roku. Tato soutěž nese příznačný název Big Day, neboli Velký Den. Namísto celého roku napřeme naše snažení do jediného dne. To už nezní tak nereálně, co říkáte?

Tuto myšlenku však ještě dále dovedla nezisková organizace Cornell Lab of Ornithology, která tuto nevšední událost nazvala Global Big Day (Mezinárodní Velký Den) a pod hlavičkou svého projektu eBird ji každoročně pořádá v květnu. Soutěže se účastní jednotlivci (a samozřejmě i skupiny), kteří ovšem reprezentují příslušný stát, ve kterém se právě nacházejí. Letošní datum této unikátní akce připadá na tuto sobotu, tedy 13.5.2017.

Global Big Day je skutečně vzrušující událost. Lidé z celého světa vyjdou do terénu, pozorují a poslouchají ptáky a pečlivě zapisují do mezinárodní aplikace eBird (více o této aplikaci se dočtete v příštím článku), která živě vyhodnocuje výsledky, jenž jsou pak v grafech zveřejňovány na webu www.ebird.org.

Minulý rok se Česká republika umístila na 66 místě s celkovým počtem 100 druhů na den.  Na prvním místě pak zářilo Peru, s neuvěřitelnými 1240 druhy!

A jak to dopadne letos? To je drazí čtenáři i na vás! Rádi bychom vás tímto vyzvali k tomu, abyste podpořili akci Global Big Day a v sobotu 13.5. vyrazili do terénu. Jistě znáte heslo ČSO, „každý pták se počítá“. A přesně to platí i v Mezinárodním Velkém Dni. Každé pozorování přispěje k popularizaci občanské vědy, ornitologie a ptáků jako takových. A samozřejmě i k tomu, že světu ukážeme, že Česká republika má zájem o ptáky a že nejsme žádní „čajíčci“, co se terenního pozorování týče. 🙂 Global Big Day zkrátka není jen obyčejná soutěž!

A jak vlastně na to? Pokud vlastníte chytrý telefon, stáhněte si aplikaci eBird, která je podporovaná jak na systému iOS tak i Android a která má plně českou lokalizaci. Pro ty, kteří jsou obeznámeni s mobilní verzí českého Avifu budou mít určitou výhodu, ale aplikace je velice intuitivní a během chvilky si ji osvojí každý. Kdo nemá chytrý telefon, nemusí zoufat! Stačí si pozorování zapisovat tak jak jste zvyklí a pak je pouze nahrajete na webovou verzi aplikace eBird (pro nahrání dat musíte mít u eBird registrovaný vlastní účet – to platí i v případě mobilní aplikace).

A pak už jen poslouchejte, pozorujte a zapisujte a do konce soboty svá pozorování zveřejněte. Pojďme to společně natřít Polsku (115 druhů za rok 2016) a nebo třeba porazit Německo (163 druhů za rok 2016)! Máme na to!

V případě jakýchkoliv dotazů neváhejte napsat přes kontaktní formulář Avifauny!

Hodně štěstí v sobotu a Mezinárodnímu Velkému Dni zdar!

Více o Global Big Day: http://ebird.org/content/ebird/globalbigday/


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Norek americký ohrožuje slovenské rybáky
AVIFAUNA Publikováno 8.5.2017


Introdukce nepůvodních druhů, společně se změnami kvality stanovišť, klimatickými změnami, vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů a znečištěním životního prostředí, je považována za hlavní procesy, které výrazně negativně ovlivňují světovou biodiverzitu. Invazní druhy vyskytující se mimo oblast svého původního výskytu, mohou být příčinou environmentálních a socio‐ekonomických problémů. V roce 2016 došlo k zániku kolonie rybáků obecných na Dunaji v důsledku přítomnosti invazního druhu norka amerického. Bohužel lze konstatovat, že hnízdící ptáci se tomuto predátorovi neumí přizpůsobit a tento rok zanikla už také největší kolonie rybáků obecných a kolonie racků chechtavých v chráněném ptačím území (CHVÚ) Dunajské luhy. Ještě v r. 2011 hnízdilo v CHVÚ Dunajské luhy 377 párů rybáků obecných, což bylo více než třetina slovenské populace. Většina rybáků hnízdila na třech malých ostrůvcích, šlo o plavební ostrovy P1, P3 a L8 na Hrušovské zdrži.

Kolonie rybáka obecného a racka chechtavého v CHVÚ Dunajské luhy

Přítomnost norka amerického byla zjištěna poprvé v roce 2010 a dle zkušeností s tímto druhem z dalších evropských zemí bylo možné očekávat negativní vlivy na místní faunu. Norek americký má širší ekologickou valenci než původní norek evropský (který byl větší specialista na vodní živočichy, žáby apod.) a ohrožené ptačí druhy se nezvládají přizpůsobit přítomnosti nového predátora.

Norek americký

Početnost rybáků začala klesat od roku 2011, od doby, kdy se norek v CHVÚ Dunajské luhy začal rozmnožovat. Nejprve si nebyli ornitologiové jisti, zdali je za poklesem početnosti primárně vliv činnosti norka, zejména z důvodu, že nebyl zachycen na instalovaných fotopastech. Na plavebním ostrově P1 v roce 2016 započalo hnízdit 60 párů, nicméně hnízdění ukončila jediná návštěva norka amerického, který zpredoval snůšky a ostrov poté navštěvoval opakovaně. Rybáci se tak na ostrov již nevrátili. V loňské sezóně tak zůstalo hnízdiště pouze na ostrově P3 a ornitologové doufali, že se tomuto ostrovu norek vyhne. Ještě v polovině dubna 2017 inkubovali racci snůšky, bohužel 24. dubna nalezli ornitologové v kolonii již jen skořápky vajec a trus norka.

Slovenští ornitologové doufají, že se racci a rybáci na ostrovy vrátí a usilovně hledají se zainteresovanými subjekty (vodohospodáři, státní ochrana přírody či myslivecká sdružení) možnosti, jak norka monitorovat.

Vývoj početnosti rybáka obecného v CHVÚ Dunajské luhy v letech 2007 – 2016

Norkem predované hnízdo rybáka obecného v CHVÚ Dunajské luhy

Situační mapa Hrušovské zdrže s kolonieme rybáků obecných

Dle FB zprávy SOS Birdlife Slovensko 26.4.2017 / foto SOS Birdlife Slovensko

Text: Lukáš Kadava

Zdroj: https://www.facebook.com/pg/SOSBirdLife-Slovensko-246238118725735/photos/?tab=album&album_id=1695680277114838

 


Číst dále
0


Média  / Nejnovější  / Rozhovory
Fotograf Michal Dobeš: Ptáci jsou pro mě symbolem volnosti a inspirace
AVIFAUNA Publikováno 5.5.2017


Ptáci byli od počátku věků nedílnou součástí naší kultury. Objevovali se v baladách, legendách, na tapiseriích, jeskynních malbách… A když si 19. století podalo ruku s 20., čekalo ptáky zcela nové médium, jenž je mělo zvěčnit v dosud nepoznané podobě, která v ještě pozdějším digitálním věku nabrala na obrovské popularitě. Fotografie.

Focení ptáků je vášeň, které propadli celé generace fotografů. A jen těžko se tomu můžeme divit. Ptáci se svým pozoruhodným způsobem života, pestrým zbarvením a namlouvacími rituály fascinují lidské oko od nepaměti. A je to právě fotografie, která umožní ten krásný prchavý moment našeho setkání s těmito opeřenými tvory navždy zachytit a zvěčnit.

Jak ale vlastně taková vášeň vznikne? A co je k vyfocení zajímavé ptačí fotky potřeba? Na to a mnohem více se zeptáme fotografa Michala Dobeše, s jehož poutavými ptačími fotografiemi jste se mohli setkat na Facebookové skupině Birding CZ, kde je Michal čas od času sdílí.

Michale, předně bych ti rád poděkoval za ochotu se do rozhovoru pustit. Na začátku bych se tě rád zeptal na otázku, kterou jsi určitě slyšel už nastokrát. 🙂 Co tě vedlo k focení a jak to u tebe vlastně všechno začalo?

Ahoj Vlku Já Ti na oplátku zase děkuji za možnost být jedním z prvních, kdo nějakým způsobem přispěje do Tvého nového magazínu Avifauna. Moc si toho vážím.

K fotografii přírody a focení jako takovému mě přitáhl vlastně až příchod internetu. Možnosti, které se tím otevřely, byly neuvěřitelné. Začal jsem na něm, kromě jiného, pravidelně sledovat jak zahraniční, tak i tuzemské fotografy a jejich posun mě začal vtahovat. Do té doby jsem měl pocit, že focení je nad mé schopnosti. Rád jsem si prohlížel fotky v knížkách, byly sice nádherný, pro mě ale neosobní, akademický a nikdy ve mně vášeň k focení neprobudily.

Proč to byla zrovna fotografie přírody, co mě nakonec dostalo, a ne třeba glamour, architektura nebo jiné odvětví vlastně ani nevím. Nejspíš to bude tím, že mi je příroda prostě bližší. Osobně se za fotografa nepovažuju, prostě jen rád přírodu pozoruju a občas ji i fotím

Na jaké technice jsi začínal? A co jsi úplně na začátku vlastně fotil?

Nebýt příchodu digitálních fotografie, asi bych sám fotit nezačal. Ta okamžitá odezva, kterou má člověk možnost vidět na LCD a tím se učit, je oproti focení na klasický kinofilm k nezaplacení.

První foťák jsem si koupil někdy v roce 2007. Byl to Canon EOS 30D, vysněná zrcadlovka. K tomu širokáč EF 17-40mm f/4L USM a o něco později EF 100mm f/2.8L IS Macro USM. Vůbec jsem netušil, co s tím mám dělat, ale byla to legrace. V nějakém diskusním fóru jsem si tenkrát přečetl super radu, že Canonu sluší korekce expozice do – 1EV, tak jsem to na těle nastavil natvrdo. Co mi z toho lezlo za umění, si asi umíte představit

Snil jsem o teleobjektivu EF 400mm f/5.6L USM, ale bylo mi proti srsti do něho investovat pro mě tenkrát celkem dost velkou sumu peněz. Zlomilo se to ve mě až po tom, co mi tento objektiv půjčil na Šumavě můj kamarád Pavel. Když jsem viděl, co z toho „leze“, bylo vymalováno.

Systematičtěji fotím přibližně posledních pět let. Za tu dobu jsem techniku několikrát od základu změnil a v současné době používám Canon EOS 5D Mark III, EF 300mm f/2.8L IS II USM s extendery 1.4x II a 2x III, EF 100mm f/2.8L IS USM a EF 16-35mm f/4L IS USM.

Absolvoval jsi třeba nějaké fotografické kurzy nebo školy?

Jsem striktní samouk. Žádný foto kurz ani školu jsem neabsolvoval. Všechno co umím, jsem si našel na internetu v různých tutoriálech, videích a diskusních fórech. Kupodivu se tam dá najít i něco použitelnějšího, než jen ta super rada á la -1EV No a pak metoda pokus omyl. Ze začátku převažovaly ty omyly, teď už se občas i něco povede

Kam nejdál ses za fotkou vypravil?

Zatím nejdál to bylo letos v únoru na japonské Hokkaidó. Ornitologicky zaměřené zimní putování po ostrově. Focení je do velké míry věc individuální, mám ale rád, když můžu za focením jet se super partou lidí, se kterými akci společně prožíváme a můžeme se vzájemně inspirovat. Tady tomu tak bylo do puntíku.

Jaký byl pro tebe dosavadní největší zážitek, který si při focení zažil?

Právě asi zrovna to focení v Japonsku. Při plavbě mezi ledovými krami nedaleko Kurilských ostrovů, jsem se po focení místních orlů na lodi trochu zasnil. Sledoval jsem tu krajinu kolem a byl z toho dost naměkko. Byla to neskutečná nádhera.

Je kromě foťáku nějaká věc, bez které se na výpravách za focením neobejdeš?

Kromě fototechniky, stativu a maskování snad ani ne. V poslední době jsem se snažil výbavu zredukovat na absolutní minimum. S objekty focení nemanipuluju, nearanžuju je, nepoužívám žádná umělá pozadí, držáky apod., takže si vystačím s minimem věcí.

Na jakou veselou historku z focení doteď rád vzpomínáš?

Historek by bylo víc, většinu z nich bych tu ale nepublikoval Napadla mě teď ale jedna použitelná z focení v Norsku, ornitologická Na pobřeží ostrova Runde jsem minulý rok fotil ústřičníky velké. Docela spolupracovali, čekal jsem schovaný mezi kameny už jen na to, až se dostanou do hezčího prostředí a předvedou něco zajímavého. Bohužel si mě mezi tím oblíbili tři racci stříbřití a v krátkých intervalech se vraceli a zkoušeli na mě své umění trefit cíl trusem. Celou dobu nalítávali individuálně, to bylo v pohodě. Pleskalo to všude kolem, ale netrefili se ani jednou. Po cca půl hodině jsem měl ústřičníka na kartě, zvedám se, a když se ohlédnu, mířili na mě racci všichni najednou a provedli kobercový nálet. Prostřední se trefil! Naštěstí jsem hlavou na poslední chvíli uhnul nazpět, a tu shnilou teplou rybí polívku jsem dostal zezadu, ne do obličeje. Bylo toho hodně…

Máš nějakou srdcovou lokalitu nebo třeba přímo zemi, kam se rád vracíš nebo by ses chtěl vrátit?

U nás se rád vracím například na Šumavu. V zahraničí jsem toho s foťákem zatím moc nenacestoval, tak se snažím vytypovávat spíš nové lokality. Na příští rok už se něco dost zajímavého rýsuje, ale volného času je čím dál míň, tak uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne.

Musíš mít jako fotograf znalost chování druhu, kterého chceš vyfotit? Vědět kde loví, kam chodí pít nebo kde hnízdí? Vytipováváš si předem biotopy nebo jedeš tzv. „na blind“ a necháváš se překvapit?

Vzhledem k tomu, že nemám moc čas se někde potulovat krajinou a fotit na blind, většinou si dopředu typuju místa, kam za kterým druhem vyrazit. Plánování a aspoň základní znalost lokality a chování toho daného zvířete je pro mě důležitá. Tím se sice do jisté míry zvyšují šance na úspěch, pořád je to ale divoká příroda a tak i štěstí hraje vekou roli.

Co pro tebe osobně ptáci znamenají? Jsou především zajímavým předmětem focení a nebo něčím víc?

Jsou pro mě symbolem volnosti, inspirací a díky pestrosti jejich druhů i nepřeberným množstvím možností, jak je zkusit vyfotit. Nejsem žádný velký znalec ornitolog, tak se o nich právě díky focení dost učím.

Jaký ptačí druh (nebo skupina) tě baví nejvíc fotit a proč?

U nás to jsou převážně sovy a volavky. V zahraničí se do budoucna těším například na tukany nebo zoborožce.

Když se zaměříme na focení ptáků, jakou techniku teď momentálně používáš? Máš nějakou konkrétní oblíbenou sestavu?

Na focení ptáků teď používám nejčastěji objektiv EF 300mm f/2.8L IS II USM v kombinaci s extenderem 2x III, tzn. na fullframe tělu ohnisko 600mm.

Někteří lidé si myslí, že základem krásné fotky je dobrý foťák. Co si o tom myslíš ty? Je dobrá technika vším a nebo mnohem víc záleží na tom, kdo foťák drží? 🙂

Řekl bych, že pravda je někde napůl cesty. Ten kdo umí, pořídí super působivou fotku i levnou technikou. Dražší výbava pak rozšiřuje možnosti a způsoby, při kterých máš šanci nafotit určitou specifickou akci nebo poskytuje technicky hezčí výstup apod. Osobně bych doporučil investovat víc do optiky než do těla.

Je možné vidět tvoje fotky na nějaké výstavě?

V současné době mám výstavu fotografií v Galerii Na konci světa v zámeckém parku Veltrusy, která trvá do 28. 5. 2017, a kterou je možné navštívit o víkendech od 13:00 do 19:00 hod. Více informací najdete na http://www.michaldobes.com/aktuality/ .

Máš nějakou konkrétní fotku, kterou považuješ za absolutní dosavadní vrchol svojí tvorby?

Nevím, jestli to nazvat vrcholem, ale mám moc velkou radost ze série fotek volně žijícího liščího páru při námluvách, kterou jsem nafotil letos v Japonsku. Mám tušení, že nic lepšího hned tak nenafotím Tyto fotky jsou součástí zmiňované výstavy.

Je něco, co bys poradil svému začínajícímu já, kdyby ses mohl vrátit v čase? 🙂

Asi ne. Nic mě nenapadá.

A na závěr nám prosím ještě prozraď – co je v tomhle okamžiku tvůj největší fotografický sen?

Můj největší současný fotografický sen, který z finančních důvodů asi snem nadobro i zůstane je výlet na Antarktidu nebo ruský ostrov Wrangel

Michale, díky moc za bezvadný rozhovor a přeji jen to nejlepší! Ať ti to cvaká!

Další díla z Michalovy tvorby lze nalézt na jeho webu www.michaldobes.com a samozřejmě na již zmiňované výstavě ve Veltrusech.


Číst dále
4


Nejnovější  / Z domova
Mohou malé zazemněné polní mokřady skrývat nějaká ptačí překvapení?
AVIFAUNA Publikováno 30.4.2017


Odpověď je nasnadě: mohou. Periodické polní mokřady poskytují potravní, ale i hnízdní stanoviště řadě ptačích druhů. Jejich zásadní význam tkví zejména jako migrační zastávka pro načerpání energie pro ptáky před dalším letem a jsou využívány zejm. bahňáky, ale i jinými skupinami ptáků, včetně vrubozobých, dlouhokřídlých, ale i dravců či pěvců. V řádu několika týdnů až měsíců se polní mokřad může stát velmi atraktivní lokalitou pro každého birdwatchera či ornitologa. Jako hnízdní stanoviště mají význam zejm. pro bahňáky (čejka, kulík) či vrubozobé. Významné jsou také pro další skupiny živočichů (blíže zde – odkaz pod textem). Na rozdíl od ptáků, pro něž jsou tyto lokality vítaným lákadlem k zastavení či hnízdění, vlastníkům a nájemcům zemědělské půdy přidělávají vrásky. Zemědělci se ve většině případů snaží tyto plochy buď odvodnit drenážemi, či je zavážejí zeminou. V jiném případě ponechávají trvale neobdělavatelné plochy sukcesnímu vývoji. Dochází tak k zarůstání původních mokřadů a konečným stadiem bývá rákosová či travnatá plocha, popř. zarostlá křovinami či náletovými dřevinami. To má za následek často ztrátu atraktivity biotopu pro širší spektrum ptačích druhů (a zájem birdwatcherů o dotčenou lokalitu) a vzniklý porost hostí často jen nevýznamnou paletu ptačích druhů.

Jarní aspekt na Krakovanském mokřadu

Neplatí to však vždy. Jedním z příkladů doposud zachovalého polního mokřadu, který je již ve fázi zarůstání, je plocha zemědělské krajiny ležící částečně v katastru obce Krakovany na Kolínsku a částí u obce Labské Chrčice na Pardubicku. Pod stožáry vysokého napětí, které zdejší krajinu křižují od chvaletické elektrárny, leží trvale podmáčená část zemědělské půdy. V sušších letech jsou pole s podmáčenými okraji obdělávána, jinak ponechána ladem. Centrální část mokřadu je využívána jako louka, v posledních letech (tj. od roku 2011) je neobdělávána a zarůstá zejm. rákosem. V roce 2016 rozloha rákosových porostů přesáhla tři hektary.

Poprvé jsem tuto krajinu navštívil v zimě 24. ledna 2015. Mezi všudypřítomnými divokými prasaty, kterým rákosiny skýtají ideální životní prostor, potěšila jedna zimující bekasina otavní a na keři číhající ťuhýk šedý. Právě vysoká početnost černé zvěře mě pak od dalších návštěv odrazovala – s tezí, že jejich přítomnost v mokřadu řadu ptačích druhů ze stanoviště vypudí. Druhá návštěva se tak uskutečnila až 16. července 2016. Mezi nejzajímavější druhy, u nichž zde lze předpokládat hnízdění, byl strnad luční (2 zpívající samci), ťuhýk obecný a slavík modráček, který byl sledován, jak opakovaně nosí potravu do konkrétního místa v rákosině. Třešničkou pak bylo pozorování kroužícího dospělého luňáka červeného nad mokřadem.

Strnad luční profituje ze zarůstání stanovišť

Také letošní rok přinesl zajímavá pozorování, zejm. v poslední dubnové dekádě. Mimo dvou zpívajících slavíků modráčků pak tři okrsky strnada lučního a jeden pár bekasin otavních. Opakovaně byly pozorovány 1 – 2 páry hus velkých, nicméně u nich předpokládám spíše zálety z nedaleké Přírodní rezervace Týnecké mokřiny. Přesto husy velké mohou patřit mezi ptáky, kteří jsou schopni úspěšně v polních mokřadech hnízdit, jako tomu bylo např. na polním mokřadu u Kolína v roce 2014, kde nalezl hnízdo s vejci Honza Studecký.

Husa velká v současnosti stále obsazuje nová hnízdiště v Polabí. Polní mokřady mohou představovat možnost, byť spíše krátkodobou.

Krakovansko-Chrčický mokřad se svými dominantami stožárů vysokého napětí je zvláštním kouskem krajiny. Temné vrčení proudu ve vodičích, k nebi se vzpínající kovové konstrukce, šumění větru v rákosí a siluety letících oblak vytvářejí až surreálnou atmosféru. Osobně mám rád místa, která nejsou snad ani prvoplánovitě krásná, ale která vás určitě nenechají v klidu. Stráví-li pak člověk v těchto místech příjemné chvíle okořeněné překvapivými pozorováními, je to užitečně vynaložený čas.

Krakovansko-chrčický mokřad s dominantami stožárů vedení VN

Podobný typ částečně podmáčeného a v současnosti prakticky zarostlého stanoviště není jediný. Se zájmem sleduju např. výsledky Michala Kavky, který srovnatelný biotop nalezl v okolí obce Brambory na Kutnohorsku. Mokřad na Kutnohorsku je o poznání rozlehlejší a výčet druhů pochopitelně vyšší. Za zmínku stojí tamní poměrně pravidelné zjišťování zimujících bekasin otavních, slučky malé či kalouse pustovky. V hnízdní době pak např. chřástal vodní, slavík modráček či oba druhy bramborníčků.

Místa v krajině, kde často stojí voda, jsou na leteckých mapách dobře patrná

Polní mokřady jsou v současné, často uniformní zemědělské krajině do jisté míry biologickým fenoménem, jejichž přetrvání závisí na odpovídajícím managementu. V naší krajinných podmínkách tak lze stále doposud nalézt místa, která mohou příjemně překvapit. Dobrou pomůckou může být letecká mapa. Zajímavé a nevšední lokality mohou ležet na dosah ruky a není nad to, objevovat a těšit se z krajiny a ptačích obyvatel v okolí vašeho domova. Příjemné prožitky a krásné nálezy.

Text & Foto: Lukáš Kadava

http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/fenomen-efemernich- polnich-mokradu- na-orne- pude.pdf


Číst dále
0


Nejnovější  / Určování  / Výběr redakce  / Z domova
Vodouš bahenní, kropenatý a pisík obecný – jak se nenachytat?
AVIFAUNA Publikováno 22.4.2017


Nejednou jsem se setkal se začínajícími, ale dokonce i pokročilými ornitology, či birdwatchery, kteří stále tápou a nevědí si rady s určováním tří poměrně podobných druhů uvedených v titulku. Nebudu vám nic nalhávat, teorie nikdy nemůže dokonale připravit na všechny situace v terénu, nicméně v tomto článku uvedu alespoň tipy, které vám pomohou, když jeden z druhů spatříte.

Text proložím dokumentačními obrázky přímo z terénu, na kterých se podle mě určovací znaky dají demonstrovat výrazně lépe, než v kreslené knize, nebo na dokonalých profesionálních fotografiích.

Silueta a chování

První, co na ptákovi po nalezení pozorujeme, jsou silueta a jeho způsob pohybu. I na základě těchto prvotních poznatků se dají tyto tři druhy rozlišit. Samozřejmě musíme počítat s tím, že pták může zaujímat i netypické pozice a proto je nutná delší doba pozorování, případně kombinace s dalšími znaky (např. hlas).

Vodouš bahenní působí na rozdíl od ostatních dvou druhů mnohem štíhlejším a tedy elegantnějším dojmem. Příbuzný vodouš kropenatý proti němu vypadá poněkud robustnější. Pisík obecný je o něco menší než prve jmenovaní a jeho celková silueta se drobně liší od vodoušů. Všechny tři druhy při sbírání potravy pohupují zadní částí těla, pisík je touto vlastností však zdaleka nejnápadnější.

Pokud se bavíme o plachosti těchto druhů, je na tom nejlépe (nebo nejhůře?) vodouš kropenatý, který s typickým hlasitým voláním ulétá už z poměrně velké vzdálenosti, případně se schovává do záhybů říčního koryta a podobně. Pisík s vodoušem bahenním jsou plašší o něco méně, ale pokud se náhodou přiblížíte na kratší vzdálenost, výsledek bude stejný jako u „kropenáče“ – s povykem uletí.

Důležitým znakem, který poměrně snadno detekujeme, je způsob letu – pisík létá typicky nízko nad hladinou a „plácá“ frekventovaně s křídly pod tělem, zatímco vodouši rázovitě máchají křídly a létají většinou velmi rychle do výšky, kde obratně manévrují – bahňáci jsou skvělí letci.

Obrázek 2 – Pisík obecný (Actitis hypoleucos)

Obrázek 3 – Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)

Obrázek 4 – Vodouš bahenní (Tringa glareola)

Kresba

Na začátku tohoto odstavce bych rád podotkl jednu věc, která může být matoucí – názvosloví nehraje vůbec žádnou roli pro určování (nejen těchto!) ptáků. Stejně jako vodouše kropenatého najdete v zásadě výhradně na bahnech, tak je vodouš bahenní ve skutečnosti stejně, nebo i více kropenatý, než vodouš kropenatý.

Na kresbě je asi nejzásadnější kontrast a ostrý přechod mezi tmavou svrchní částí těla a čistě bílým břichem u vodouše kropenatého a pisíka obecného. U vodouše bahenního přechází kresba z krku až na břicho a boky dost pozvolně, zároveň je také odstín svrchních částí těla o něco světlejší než u předchozích dvou. Tento znak je poměrně dobře zachytitelný i bez nutnosti delšího a detailnějšího pozorování.

Pisík obecný má mezi ohybem křídla a krkem vykrojený bílý „zoubek“ a má bílé hrdlo, čímž při pohledu ze předu vzniká dobře viditelný „límec“ (viz obr. 5). Tyto znaky ho odlišují od vodouše kropenatého.

Vodouš bahenní má velice výrazný nadoční proužek v každém šatu, podobně jako pisík. Vodouš kropenatý má oční pásku méně nápadnou, za okem prakticky končí.

V letu určíme velmi snadno pisíka podle kresby rýdováku (ocasu) a bílých křídelních pásek, které ani jeden z rozebíraných vodoušů nemá. Vodouš kropenatý má výrazně tmavší spodinu křídel, na rozdíl od v. bahenního, jeho křídelní spodina je světlá. Rozdíly jsou i v kresbě jejích ocasu, nicméně jsou hůře pozorovatelné. „Kropenáč“ má širší a jasné černé příčné pruhy na ocasních perech, zatímco bahenní má v rýdováku rozpité a rekventované světle šedé proužky (viz obr. 11 a 12).

Obrázek 5 – pisík obecný (Actitis hypoleucos) a jeho „límec“, všímejte si i bílého „vykrojení“ a očního proužku

Obrázek 6 – vodouš bahenní (Tringa glareola), výrazný nadoční proužek a bílé „cákance“ po celé hodní části těla

Obrázek 7 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus), tmavý celý svršek těla, výrazný kontrast s bílým břichem

Obrázek 8 – pisík obecný (Actitis hypoleucos) – znovu vidíme „zoubek“, oční proužek a bílé hrdlo

Obrázek 9 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus) v letu – vidíme tmavou spodinu křídel a čistě bílé břicho

Obrázek 10 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus) v letu

Obrázek 11 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus) v letu – zaměřte se na zřetelné černé pruhy v ocasu a silní kontrast mezi tmavými křidly a zády a bílým ocasem

Obrázek 12 – vodouš bahenní (Tringa glareola) – všímejte si kresby ocasu

Obrázek 13 – vodouš bahenní (Tringa glareola) v letu – světlá křídelní spodina a výrazný nadoční proužek

Obrázek 14 – vodouš bahenní (Tringa glareola) v různých fázích přistávání

Obrázek 15 – pisík obecný (Actitis hypoleucos) – pozornost věnujte bílím křídelním páskám a kontrastu hrudi s bílým břichem

Obrázek 16 – pisík obecný (Actitis hypoleucos)

Hlas

Všechny tři druhy mají velmi specifické hlasy, podle kterých je můžeme snadno určit, stačí si je trochu naposlouchat. Mně osobně nikdy moc nepomáhaly přepisy hlasů do písemného projevu a proto pouze přikládám odkazy na jednotlivé druhy na xeno-canto.org.

Pisík: http://www.xeno-canto.org/species/Actitis-hypoleucos

Vodouš bahenní: http://www.xeno-canto.org/species/Tringa-glareola

Vodouš kropenatý: http://www.xeno-canto.org/species/Tringa-ochropus

Prostředí a doba výskytu

Vodouš kropenatý je jediný z těchto druhů, u kterého můžeme hovořit o celoročním výskytu, zimní pozorování jsou však vzácná. Existují malé populace, které u nás i přezimují. Vodouš bahenní a pisík obecný jsou migranti na velké dálky, jejichž zimoviště se nachází až jižně od rovníku a u nás se proto vyskytují až od dubna do října. Všechny tři druhy jsou u nás v největších počtech během května a potom během druhé poloviny srpna.

Všechny tři druhy vyhledávají podobné biotopy, potkáme je s trochou štěstí v zásadě na všech podmáčených plochách, na hnojištích, polních loužích a podobně.

Závěrem

Bahňáci jsou nádherná skupina ptáků a mnoho ornitologů, včetně mě, je má jako vůbec jedny z nejoblíbenějších ptáků. Základem „bahňákologie“ je naučit se právě rozlišit a bezpečně poznat od sebe právě tyto tři nejběžnější druhy. Nejlepším tréninkem je samozřejmě pobyt v terénu!

Moc doufám, že vám právě tento článek alespoň trochu pomohl a že budou Vaše cesty za bahňáky a všemi ostatními ptáky plné radosti z krásných pozorování.

 

Text: Jan Grünwald

Foto: Jan Grünwald


Číst dále
4