Data, zveřejněná v novém Evropském atlasu hnízdního rozšíření ptáků (EBBA2, blíže ZDE) ukázala, že od roku 1980 došlo k poklesu početnosti koroptve polní v Evropě o neuvěřitelných 94%. „Masivní pokles koroptví je způsoben kombinací několika faktorů, v čele se současným intenzivním zemědělstvím, nárůstu používání pesticidů, a tím mizení potravních zdrojů pro kuřata a zvýšené predace, “ konstatuje Dr. Francis Buner, vedoucí vědecký pracovník organizace Game and Wilflife Conservation Trust (GWCT) a spoluautor druhové kapitoly o koroptvi polní v atlase EBBA2.
,„Dramatický úbytek koroptví v celém jejím západoevropském hnízdním areálu by měl být pro nás varováním. Biologická rozmanitost evropské zemědělské půdy je vážně ohrožena bezprecedentním poklesem a dokonce úplnými ztrátami divoké zvěře ve všech koutech EU a Velké Británie. Evropská společná zemědělská politika (SZP) zjevně selhala v péči o základní entitu, která umožňuje zdravý život na naší planetě – biologickou rozmanitost. Po brexitu má nyní Spojené království šanci přejít od neudržitelných politických předpisů SZP a aplikovat vlastní ekologickou politiku, aby napravila škody dříve, než bude příliš pozdě,“ upozorňuje Buner.
Trend početnosti koroptve polní v České republice na základě dat z Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP). Zdroj: http://jpsp.birds.cz/index.php
Pracovníci z GWCT věří, že budoucnost koroptví spočívá v práci jednotlivců i organizací v rámci praktických opatření, které mohou realizovat v krajině. GWCT je také vedoucím partnerem v mezinárodním projektu PARTRIDGE, který využívá výsledky šetrně obdělávaných ploch s cílem ovlivnit agroenvironmentální politiku a nadchnout majitele a nájemce půdy k ochraně volně žijících živočichů na zemědělské půdě. Vlajkovým druhem je samozřejmě koroptev.
Také v České republice stavy koroptví odrážejí současný přístup ke krajině. „Úzká vazba na polní prostředí, stálost a malé teritorium předurčují koroptev k výborným bioindikačním vlastnostem s vysokou mírou výpovědi o stavu zemědělské krajiny. Zemědělcům pomáhá v biologické ochraně polních plodin. Současná česká koroptví populace je roztříštěná, nestabilní, na početním minimu pod 1,3 % historicky doložitelného maxima – a tedy kriticky ohrožená. V některých místech, zejména v důsledku dostatečné potravní nabídky, úkrytů a bezpečných míst k hnízdění, mají místní populace mírně rostoucí tendenci. Na větší rozloze české kulturní stepi jsou však takové podmínky, že koroptve jen těžko přežívají. Druh je izolován v místních populacích, v nichž nejsou na zimu vytvořena početně silná a vitální hejnka,“ říká Petr Rejzek z organizace Naše společná krajina, která se ochraně a podpoře koroptví věnuje v rámci projektu Čiřikání.
Koroptev polní. Foto Jan Novák
Zdroj: https://www.birdguides.com/news/grey-partridge-declines-by-94-across-europe-in-four-decades/
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jan Novák
Buřňáci bermudští oficiálně zmizeli z povrchu Země ještě v první půlce 17. století. Nález osmnácti hnízdících párů v roce 1951 byl naprostou ornitologickou senzací. Španělským osadníkům připadaly Bermudské ostrovy kdysi dávno jako ďáblovo území – v noci se tady totiž ozývaly podivné zvuky, které jen podporovaly fantazii rozjitřenou pověrami. Že šlo o neškodné trubkonosé ptáky buřňáky bermudské (Pterodroma cahow) tenkrát nikdo nevěděl. Námořníky také nenapadlo, že zvyk nechávat na ostrovech prasata jako živou zásobu masa pro další lodě, s tajemným ďáblem bermudských lesů pěkně zatočí. Buřňáci už zdaleka tolik neděsili Angličany, kteří se později rozhodli Bermudy obsadit. A jelikož s sebou přivezli další nepůvodní živočichy včetně krys, koček a psů, zdálo se, že dny buřňáků jsou sečteny. Jejich rozmnožovací cyklus byl zcela rozvrácen zejména proto, že hnízdili na zemi. Zavlečené druhy si rády smlsly na výživných vejcích, a co nezničila zvířata, o to se postaral člověk. První osadníci vybíjeli buřňáky po stovkách. Navzdory osvícené snaze správců kolonie zachovat tento ptačí druh pro příští generace, se počet buřňáků do roku 1620 snížil natolik, že jej vědci prohlásili za vyhynulý. Po tři staletí byl pak buřňák uváděn mezi živočichy, které na Zemi již není možno spatřit. Až v roce 1951 učinil americký ornitolog Robert C. Murphy spolu s přírodovědcem Louisem L. Mowbrayem neuvěřitelný objev: na skalnatých ostrůvcích Castle Harbour našli celkem 18 hnízdících párů obývajících území ne větší než 10 000 m².
