krmítko

Jak nejspíš víte, v uplynulém víkendu se konal šestý ročník akce s názvem Ptačí hodinka. Obrovský, celostátní výzkum České společnosti ornitologické (dále jen ČSO) s vysokými, avšak reálnými ambicemi, z nichž velkou část již dnes úspěšně plní. Při letmém pohledu do médií může princip této akce působit až směšně jednoduše- lidi zkrátka hodinu v kuse počítají ptáky na krmítku. Ovšem skutečné pozorování, jenž i letos probíhalo v tisících zahrad a parků, je o poznání složitější. Řídí se jasnou metodikou terénního výzkumu, a proto také přináší poměrně seriózní výsledky. Zároveň obrovské množství lidí v součtu shromažďuje tak obrovské množství dat, že strčí do kapsy celé týmy vědců. Současně se přitom aktivně vzdělávají a trénují v pozorování, poznávání a ochraně ptáků. V dnešním článku se blíže podíváme na četné ornitologické, ekologické i psychologické přínosy, ale také drobné nedostatky této výjimečné, z celkového pohledu velice záslužné akce.

Základní seznámení: Kdo, co a proč opravdu dělá

Myšlenka Ptačí hodinky zní: všichni milovníci ptáků si během tří dní vyhradí jednu hodinu. Během ní budou stát u svého krmítka a pozorně  zaznamenávat, určovat a sčítat všechny ptáky, jenž se přiletí posilnit, ale také ty, kteří jen prolétnou či se ukážou v blízkém okolí (např. na okolních stromech). Od každého druhu přitom zapíší nejvyšší prokazatelný počet jedinců. Poté vyplní speciální formulář na webu ČSO a své výsledky odešlou.

Konečná data ke zpracování jsou pak přes zdánlivou jednoduchost velmi komplexní. Do formuláře totiž zadáváte nejen zaznamenané druhy a jejich počty, ale také celou řadu podstatných okolností, jenž výsledky ovlivňují. Jde například o konkrétní čas sčítání (např. 8:15-9:15), přesnou polohu daného krmítka (bod v mapě), popis nejbližšího okolí (např. nachází se zde vysoké stromy, keře s bobulemi, trávník, potok…), a také biotopů či krajinných prvků (např. les, louka, zahrada…) v okruhu 10 minut chůze, což zhruba odpovídá ploše, ze které se většina ptáků ke krmítku slétá . Dále vybíráte ze tří možností velikost plochy, na níž účastník sčítá- tedy do jaké vzdálenosti na ptáky dohlédne. Tato plocha je velká např. v polních remízcích, ovocných zahradách a při sčítání z nejvyšších pater paneláků; malá při pozorování v lese, úzké ulici či za oknem s výhledem do hustých stromů. S pomocí doprovodných údajů lze pak přesněji pochopit potřeby zimujících ptáků (např. v jakém prostředí se daný druh nejraději vyskytuje) a také adekvátně vyhodnotit rozdílné počty druhů i jedinců (na kraji starého smíšeného lesa obvykle zaznamenáte více ptáků, než na okně paneláku). Ornitology při vyhodnocování výsledků zajímají také konkrétní druhy krmiva, jenž svým opeřeným přátelům nabízíte. I to pochopitelně ovlivní výsledky- například mlynařík dlouhoocasý není schopen rozklovat tvrdá semena, takže krmítka plněná výhradně černou slunečnicí nenavštěvuje.

Jedním z pilířů Ptačí hodinky je dlouhodobé sledování- stejná akce se opakuje každý rok, kdy přináší stejným způsobem získaná data. A co nám tato data ve finále říkají? ČSO na stránkách Ptačí hodinky (https://ptacihodinka.birdlife.cz/) uvádí jako základní výzkumný cíl „dlouhodobě sledovat zimování ptáků v Česku a zjistit, co jejich výskyt a chování ovlivňuje“. Podrobněji to znamená například zaznamenávat měnící se trendy zimujících populací, preferované biotopy a potravní zdroje jednotlivých druhů, či najít otužilé, stálé jednotlivce typicky tažných druhů (např. pěnice černohlavé, rehka domácího či špačka obecného). Na jeden výzkumný projekt velmi široký okruh témat- čili vysoká efektivita!

Lidský faktor vs. věda- adekvátní obavy, adekvátně rozptýlené

Ptačí hodinky se může účastnit kdokoli, kdo má zájem, čas a ochotu dodržet metodiku. Ačkoli obdoba této akce dnes již probíhá ve většině evropských zemí, samotný princip projektu lze označit za naprosto jedinečný. Jedinečný v tom, že této studie se účastní tisíce až desetitisíce „laických občanů“ nikoli v roli respondentů, nýbrž v roli samotných výzkumníků.

Každého člověka, jenž se někdy pohyboval ve vědě, či alespoň vyhledával informace z odborných publikací, při pohledu na Ptačí hodinku nevyhnutelně napadne: „Tohle není seriózní věda a výsledky se tedy nedají brát vážně“. Nedůvěra pramení z pochybností o odborných znalostech, disciplíně a zodpovědnosti oněch tisíců laiků. Co když si spletou zvonka s čížkem? Co když nepochopí metodiku, nebo si jí vyloží každý po svém? Vždyť se jim jenom „líbí ptáčci“, vůbec neznají pravidla výzkumu! Tyto názory jsem již skutečně slyšel, a do určité míry jim rozumím. Přesto zásadně nesouhlasím.

Koordinátoři Ptačí hodinky si totiž zmíněná rizika plně uvědomují a snaží se je snižovat na minimum. V zájmu vědy, ptáků i široké veřejnosti na svých stránkách spouští od prvního ročníku akce velmi zdařilý vzdělávací program, jenž dle mého názoru dokáže zabránit valné většině „neprofesionálních omylů“ na straně sčitatelů. Snad ještě důležitější účel stručných, poutavých infografik, videí a návodů však vystihují dva další osvětové cíle Ptačí hodinky: „Zapojit širokou veřejnost do jednoduchého vědeckého výzkumu – zimního sčítání ptáků na krmítkách“ a „Budovat vztah k ptákům, potažmo přírodě skrze vlastní zkušenost.“ To se rozhodně daří. Tisíce lidí již neříkají samičce zvonka vrabec, zato ji dokážou mnohem lépe a efektivněji chránit a studovat.

Kam se hrabe přírodopis aneb jak vychovat ornitologa

Každý, kdo se zvládne účastnit Ptačí hodinky a odevzdat seriózní výsledky, přestává být tím „laikem, kterému se jenom líbí ptáčci“. Sčítání totiž de facto vyžaduje osvojení základních schopností vědeckého pracovníka, stejně jako dosažení určité úrovně znalostí naší avifauny. Avšak ČSO zahájila tak zábavnou a srozumitelnou formu vzdělávání, že loni se to podařilo více než 28 000 lidí! Jak?

První a zcela nezbytný předpoklad spočívá ve schopnosti správně určit „balíček“ běžných ptáků létajících na krmítka a žijících v blízkosti lidí. Jde o přibližně 20-30 druhů, z nichž u mnohých vypadá samec výrazně jinak, než samice. Patří sem i mnohé „začátečnické oříšky“, jako rozlišení vrabce polního a domácího, sýkory koňadry a uhelníčka, nebo samic zrnožravých ptáků (zvonek, čížek, strnad, konopka, pěnkava, vrabec domácí).

ČSO proto zveřejnila sadu názorných ilustrací a videí, jenž porovnávají běžné druhy a stručně, efektivně vypichují nejdůležitější určovací znaky každého z nich. Zábavná forma těchto výukových materiálů, stejně jako jejich okamžitá, bezplatná dostupnost po internetu, výrazně zvyšuje chuť se určováním ptáků zabývat. Obsah složený z minima trefného textu a maxima obrazového materiálu dokonale vyhovuje potřebám našich mozků. V dnešní uspěchané, konzumní době totiž netrpělivě nakupujeme kvanta jídla, nekonečně scrollujeme na Facebooku a Instragramu či přepínáme ve sluchátkách jednu hlasitou pecku za druhou. Skoro všichni máme tak trochu ADHD- nedokážeme se pořádně soustředit, vytrvat, udržet zájem a pozornost; nevíme, kam dřív. Jako malé děti se nudíme minutu poté, co začne odborná přednáška na jakékoli téma. A přesně toho koordinátoři Ptačí hodinky dokázali využít- raději počítali s tím, že lidé nebudou mít čas ani ochotu studovat žádnou příručku. Vytvořili proto atraktivní, barevné infografiky s popisem, jehož přečtení zabere několik málo vteřin (https://ptacihodinka.birdlife.cz/urcovani-ptaku/). Lukáš Brenziak pak začal natáčet poutavý seriál „minuta na krmítku“, kde se ve stručném, dynamickém videu plném různých efektů věnuje určování podobných druhů (https://ptacihodinka.birdlife.cz/minuta-na-krmitku/). Úplně jiný svět, než desítky stránek knih a či hodina biologie. Nepřipomíná vám to spíš… Instagram? Facebook? Youtube shorts? Naše virtuální drogy? Za mě naprosto geniální.

Tím ale lákavost Ptačí hodinky nekončí- přichází další dávka dopaminu. Po úspěšném ovládnutí nezbytných dovedností následuje jejich okamžité zužitkování. Můžete se zúčastnit výzkumu! Odborně a zodpovědně se podílet na ochraně těch samých ptáků, které máte tak rádi, a které ČSO tak zábavně popsala.

Jako třešnička na dortu vás nemine odměna- zhruba za měsíc po odeslání formuláře obdržíte email s certifikátem a jedinečným profilem vašeho krmítka. Musím říct, že i pro já, který se o ptáky zajímám po mnoho let (aniž bych za to musel cokoli dostávat) jsem zažil nával spontánní, dětské radosti po rozkliknutí profilu svého krmítka, kde mi ty „moje“ návštěvníky poslali v podobě barevných obrázků. Nevím přesně, kdo konkrétně za zmíněnými  psychologickými triky stojí, ale tímto mu gratuluji.

Navzdory stovkám kvalitních a čtivých knih, přírodovědným programům v televizích a rádiích, Wikipedii i školním předmětům jako prvouka a biologie, právě tým ČSO vytvořil zatím nejefektivnější a nejzábavnější způsob, jak širokou veřejnost učit rozpoznávání běžných pěvců. Existuje tedy reálná šance, že drtivá většina účastníků Ptačí hodinky správně identifikuje i všechny nenápadné, hnědavé druhy. Výsledky tudíž v tomto směru považuji za relevantní. Tím spíš, že ony trefné ilustrace obsahuje i sám sčítací formulář. Do něj mohou lidé v mobilu i počítači nahlížet přímo během pozorování, aby se ujistili o tom, že jejich strnad doopravdy strnadem je.

Stejný princip „bleskového vzdělávání“ platí i pro metodiku výzkumu. Koordinátoři projektu nevytvářeli žádný dlouhý a detailní seznam pravidel, jelikož takový většinu čtenářů otráví. Namísto toho sepsali stručný úvod, natočili jednoduché video (https://ptacihodinka.birdlife.cz/jak-se-zapojit/) a většinu podrobnějších informací podali formou FAQ, tedy „často kladných otázek“, které vzbuzují zvědavost. Jedna 1 otázka= sdělení a smysluplné vysvětlení jednoho pravidla metodiky. Zábavné, stručné, motivující. Zatímco souvislý text evokuje představu spousty intelektuální činnosti, rozklikávání titulků se rychle stává návykovým (viz. internetové zprávy a magazíny, jako je Avifauna ;-).

Tím, že lidé pochopí základy vědeckého výzkumu, získají mnohem víc, než účast v Ptačí hodince, a sice jistý způsob uvažování a zpracovávání informací. Nadhled a objektivitu, která jim napoví, že když se jejich zahrada hemží vrabci, ještě to neznamená, že „neubývají“. Nebo že když politik v televizi říkal, jak nás ochrání, ještě to neznamená, že jsme v nebezpečí. Kritické myšlení a ověřování faktů se hodí ve všech sférách života.

Zkreslení v čase i prostoru – zkreslení objektivně trvalé?

Přes upřímnou chválu lze nalézt v metodice Ptačí hodince pochopitelně i jisté nepřesnosti, často coby nezbytnou daň za obrovské množství sčítání. Nepřesnosti, které však paradoxně nezpůsobují sami účastníci, ale vycházejí již ze samotné povahy celého projektu. Cílem je totiž nasbírat co nejvíc dat (z pohledu výzkumného) a oslovit a vzdělat co nejvíc lidí (z pohledu osvětového). Aby toho organizátoři dosáhli, museli přeci jen trochu slevit z pravidel „super-objektivní“ vědy, a dovolit veřejnosti, ale i sobě samým tak trochu zlobit. Za ten obrovský ochranářský, výchovný, ale i odborný efekt to rozhodně stojí a proto s mnohou ne zcela přesných postupů sám souhlasím. Následující text tedy nevnímejte jako kritiku; spíše jako popis některých rozdílů mezi Ptačí hodinkou a běžným vědeckým výzkumem, jenž vedou k mírnému zkreslení výsledků. Část z těchto „nevýhod“ však stále můžeme (i zpětně u již uplynulých ročníků) vyladit odlišným, podrobnějším zpracováním nashromážděných dat. Proto lze některé poznámky číst i jako námět organizátorům, v jaké oblasti by se dala ještě zvýšit objektivita celého sčítání. Pozitivní (a stěžejní) však je, že všechny zkreslující faktory se zatím opakují každým rokem stejně, takže porovnáváme porovnatelné.

Musím též přiznat, že celý proces zpracovávání výsledků hodnotím coby externí pozorovatel, a vyjadřuji se tedy pouze k datům volně dostupným na webu Ptačí hodinky. Sami organizátoři si totiž jejich nepřesnost dobře uvědomují a mají k dispozici data mnohem podrobnější. Tam ovšem běžný účastník hodinky dále nedohlédne. Zato sám podrobně vyplňuje např. prostředí či druhy krmiva ve formuláři- dle mého tedy má také nárok znát komplexní výsledky zohledňující i tyto okolnosti. Stran péče o začátečníky by taktéž neuškodil přesnější „návod“, jak vůbec číst tabulku druhů, jejich početností a výskytů. Ačkoli každá hodnota je v ní srozumitelně vysvětlena, chybí již upozornění na „skryté vlivy“ způsobující zkreslení. Vlivy, které běžného člověka nenapadne brát v potaz.

Proto se pojďme podívat na konkrétní poznámky k metodice sčítání a tvorby oné přehledné tabulky (dostupné zde: https://ptacihodinka.birdlife.cz/vysledky-tabulka/?period=ALL&place=ALL):

1) Je možné sčítat vícekrát po sobě na stejném krmítku. Např. během tří sčítacích dní tak lze z jediného okna uskutečnit a odeslat 5 Ptačích hodinek v různých časech.

Pro mě velmi kontroverzní záležitost. Z pohledu konkrétního krmítka pochopitelně opakované sčítání zvyšuje výpovědní hodnotu dat a vytváří přesnější obraz jeho opeřené klientely. Proto rozhodně doporučuji si svou „soukromou ptačí hodinku“ uspořádat tak často, jak se vám zlíbí (zajímavá zjištění může přinést např. porovnání různých měsíců v roce).

Nicméně odesílat opakovaná sčítání do celostátního výzkumu může při současném způsobu vyhodnocování (důležité!) zkreslit některá data. Jedno ze základních pravidel Ptačí hodinky totiž zní: Zapisujeme nejvyšší prokazatelný počet jedinců (tj. obvykle nejvyšší počet viděný současně). Důraz se klade na vyloučení opakovaného zaznamenání stejného ptáka.

Pokud ovšem účastníci mohou odesílat více výsledků ze stejného místa, metodika výzkumu tak trochu podvádí sebe sama. Protože nadšenec s dostatkem času a krmítkem za oknem vyprodukuje za víkend třeba 5 sčítání, zatímco běžný pozorovatel se standardně drží jedné hodiny. Krmítko onoho nadšence pak bude při zpracovávání dat v neobjektivní „přesile“ vůči ostatním, jelikož mnoho místních opeřenců nevyhnutelně započítá vícekrát.

Proto libovolné množství sčítání považuji v současné podobě za poměrně odvážnou benevolenci. Dokážeme tak sice lépe zachytit různé ptáky v různých denních dobách (a podrobněji zmapovat biodiverzitu jednotlivých prostředí), avšak chybí objektivita v množství započtených jedinců, kteří se na stejném krmítku nevyhnutelně „kopírují“. Existuje ovšem řešení- výzkumníci by při zpracovávání dat museli filtrovat taková opakovaná pozorování, a každou sekvenci „hodinek z jedné zahrady“ podrobně rozebrat, aby nezkreslila výsledky. Teprve pak by mohlo vícenásobné sčítání pouze některých lidí skutečně bez nežádoucích efektů naplnit svůj potenciál. Ukažme si to na příkladu. Na stejném místě jednou zadáte třeba 10 sýkor, 5 vrabců a 3 zvonky, zatímco podruhé 2 sýkory, 10 vrabců, 1 strakapouda a 2 hrdličky. Přidaná hodnota spočívá v tom, že přesněji zaznamenáte druhové složení- čili výsledný záznam pro danou lokalitu bude sýkora, vrabec, zvonek, strakapoud a hrdlička (zatímco při jediném sčítání by 2 druhy unikly). Kámen úrazu nastává u počtů. Ty se sčítají– tj. v tomto případě do celého výzkumu přinesete 15 vrabců, což ovšem neodpovídá realitě. Nejvíce jste jich přece najednou viděli 10. Zde by proto měli koordinátoři vytvářet průměr z obou čísel, tedy 7,5 vrabců- nikoli sčítat záznamy ze stejné lokality.

Ano, ve výsledcích existuje hodnota: „Průměrná velikost hejna“, kde průměrují všechny ty tisíce sčítání. Z tohoto pohledu nevadí zadat dvě pozorování o počtu 5 a 10 vrabců ze stejného místa. Ovšem máme zde ještě další hodnotu: „Počet (celkový počet sečtených jedinců)“, jenž vzniká součtem všech zástupců daného druhu, které kdo zapsal. A právě toto číslo oněch 15 vrabců neadekvátně zvýší. Může ovšem dojít i k extrémnějšímu scénáři. Sčítá-li jeden člověk 4x stejné krmítko, jenž pokaždé navštíví 10 čížků, celkem jich „zaznamená“ 40!

Podobná potíž přichází i s hodnotou „V procentu sčítání“, jenž udává, na kolika procentech krmítek byl daný druh pozorován (např. údaj 25% znamená, že se ukázal v každém čtvrtém sčítání). Zde tedy přičtete 4 krmítka navštěvovaná čížky, čímž oproti realitě zčtyřnásobíme jejich hojnost! Adekvátní přístup opět spočívá v podrobném třídění výsledků a v tomto případě započtení pouze 1 krmítka s výskytem čížků.

Z mého pohledu proto není vhodné měnit pravidla pro účastníky, jelikož opakované sčítání skutečně přináší přesnější obraz druhové skladby. Nicméně výsledná práce s daty, minimálně pro vědecké účely, by se měla jistým způsobem zdokonalit, aby vyloučila opakované započítání běžných ptáků. Odborníci však s takovým zkreslením zjevně počítají- koordinátorka celého projektu Eliška Konopáčová uvedla: „Jsem si jistá, že v okamžiku zpracování dat pro vědecké účely přistoupíme k nějaké pokročilejší statistice (modelování), kde i faktory jako opakované sčítání na jednom místě, budou zohledněny.“ To se mi líbí.

2) Je možné sčítat z okna, není možné sčítat z webkamery.

Tuto kombinaci pravidel považuji za takřka nesmyslnou. „Kamera má mnohem užší zorné pole a nemáme tím pádem přehled o ptácích, kteří se pochybují v okolí. Naše sčítání by tím pádem nebylo dobře srovnatelné se sčítáním „bez kamery“ a zkreslilo by výsledky.“, stojí na webu ČSO. Zároveň je však povoleno sčítat z okna bytu! Skleněná tabule přitom přináší velmi podobné zúžení zorného pole, jako objektiv kamery. Ani pozorování z domu nelze v žádném případě srovnat s pozorováním venku, kde přehlédneme celých 360° kolem sebe. Pakliže nám ovšem jde o množství dat, sečtených ptáků a motivovaných lidí, umožníme sčítání za okny. Tuto informaci každý účastník vyplňuje při zadávání výsledků, takže ornitologové při podrobnější analýze mohou rozlišovat mezi „domácími“ a „venkovními“ záznamy. V tom případě ale nevidím důvod diskvalifikovat kamery, pakliže by se i jejich použití (tj. sčítání na monitoru) uvedlo ve formuláři.

Jediné (zcela odlišné) riziko spočívá ve veřejných livestreamech např. u krmítka v Makově (https://www.makov.cz/webkamera3.html), kde by mohlo sčítat více lidí na stejném místě ve stejný čas (což je zcela pochopitelně zakázáno). Tam pak případně nezbývá, než vytvořit systém předem obsazovaných hodinových termínů jednotlivými zájemci, aby se jejich výsledky neduplikovaly. Nicméně zcela vyloučit jakékoli „virtuální“ záznamy bez osobního pozorování mi (obzvlášť při benevolenci jiných pravidel) přijde přehnané.

3) Zapisují se úplně všichni ptáci, které během hodinky uvidíme

Pravidlo dobře míněné, avšak v praxi poměrně zavádějící a rozptylující. Plně souhlasím, že do výsledků patří i červenka krčící se v živém plotě, či parta zvonků, přeletující nad hlavou. Tedy nejen ti, kteří přilétli přímo na krmítko. Ovšem všichni tušíme, že podstata i smysl celé akce se točí kolem výzkumu a pozorování drobných ptáků, zejména z řádu pěvců, šplhavců a měkkozobých. Proto mi uniká, jaký má význam zapisovat kachnu divokou nebo káně lesní, když stejně víme, že 90% sčitatelů se soustředí na krmítko a jeho bezprostřední okolí, kde se tyto druhy obvykle nevyskytují. Pak si ale někdo vybere lokalitu u řeky a náhle se ve výsledcích mezi vzácnějšími „ptáky u krmítek“ objeví třeba i poláci či hoholi. Zimování těchto druhů se přitom podrobně věnuje samostatný program Zimní sčítání vodních ptáků. Naopak jejich náhodné záznamy v Ptačí hodince postrádají výpovědní hodnotu, jelikož se nesrovnávají s dalšími mokřadními lokalitami a dalšími (většími/menšími) hejny např. kachen či volavek.

Proč mi však započítávání těchto „ostatních“ skupin do Ptačí hodinky vyloženě vadí? Odvádí pozornost! A to jak v terénu (kdy by se lidé měli soustředit na maximálně přesné sečtení koňader a pěnkav, stejně jako objevení nenápadného šoupálka na kmeni stromu), tak ve výsledném přehledu výsledků. Souhrnná data o zimování pěvců totiž, na rozdíl od zimování např. vodních ptáků, zoufale chybí.

Ovšem kde je ta hranice? Patří do Ptačí hodinky hejno havranů táhnoucí na nocoviště, nebo krahujec lovící u krmítka? A co bažant, zvyklý chodit do zahrady na obilí? Vymezit okruh zájmových druhů není snadné. Ovšem nějak bychom ho vymezit měli. Navrhuji „pěvci+šplhavci+měkkozobí+krahujec+poštolka“ (zmíněné dravci z důvodu častého lovení např. vrabců a holubů), a ostatní druhy pak coby zajímavost pouze v případě, že zcela zjevně využívají krmítko (např. kachna, slípka, bažant, káně…). Nicméně stoupnout si k řece a provádět zároveň napůl Ptačí hodinku a napůl Zimní sčítání vodních ptáků, anebo se v remízku otáčet od zásypu a počítat káňata lovící v dálce na poli, vede k výsledkům nepřesným a neobjektivním. Děláme všechno a nic. Takže se podívejme zpátky na hromádku zrní, a pořádně spočítejme ty strnady 🙂 Potřebují to.

Rozhodně se nesnažím o nadřazování či naopak zanedbávání určitých druhů či řádů. Mezi mé subjektivně nejoblíbenější skupiny patří kachny . Věnoval jsem jejich pozorování stovky hodin- a přesto (nebo právě proto) zastávám názor, že do Ptačí hodinky zkrátka nepatří. Pokud totiž máme cokoli kvalitně zkoumat, musíme si stanovit konkrétní cíl a objekt zájmu. A při hodinovém sčítání jsou „ptáci naší zimní přírody“ množinou neadekvátně obsáhlou i pro zkušené ornitology, natož pro začátečníky.

4) Víc lidí víc vidí

Ptačí hodinky coby veřejného projektu se každým rokem účastní jiný počet lidí, čili celkové pozorovatelské úsilí z dlouhodobého horizontu není jednotné. Celkový počet sčítání tak meziročně kolísá i o mnoho tisíc (!), což nevyhnutelně musí ovlivnit přinejmenším „Počet (celkový počet sečtených jedinců)“ u každého druhu. Nicméně toto číslo nám samo o sobě stejně příliš neřekne- mnohem vyšší výpovědní hodnotu má například srovnání početnosti jednotlivých druhů či jejich procentuálního zastoupení na krmítkách v jednotlivých okresech. Takové výsledky pak kolísavý počet účastníků Ptačí hodinky zkresluje méně.

Každopádně je záhodno, aby sčitatelů přibývalo a akce se dále šířila mezi veřejnost. Tento bod tedy představuje typickou ukázku „nevyhnutelného ústupku“ v metodice- nestanovím omezený počet lidí, aby celkové množství nasbíraných dat i motivovaných občanských vědců mohlo neomezeně narůstat. Osobně s tímto postupem plně souhlasím, jelikož jinak by Ptačí hodinka ani nemohla naplňovat své současné cíle. Pouze podotýkám, že variabilní množství účastníků sečte logicky variabilní množství ptáků. Proto „Počet“ neberte příliš vážně a při čtení výsledků se soustřeďte spíše na ostatní hodnoty.

5) Doporučuje se sčítat u krmítka, ale můžete sčítat i jinde

S tím nemám problém, pokud se (ne)přítomnost krmítka uvádí ve sčítacím formuláři. Tak se skutečně děje, proto tým odborníků dobře ví, zda těch 50 čížků se Jardovi z Pardubic objevilo na zahradě „jen tak“, nebo zda jim dopřává vydatné krmení. Zavádějící je v tomto případě opět prvotní pohled na tabulku či mapu výsledků. Tam se totiž krmítková i ne-krmítková sčítání spojují v jeden údaj, což lze vnímat jako silné zkreslení (ačkoli celkové procento ne-krmítkových výsledků odhaduji na minimální, dokud nebude zveřejněno, nezbývá mi, než zůstat u odhadů).

Exploze dat = bombastický výzkum

Konec výhrad, zpátky k chvalozpěvu, jenž si Ptačí hodinka rozhodně zaslouží. Zcela unikátní je zejména celkový objem dat z obrovské plochy celé naší země, které se díky tisícům lidí podaří nashromáždit během pouhých tří dní.

Tak obrovská efektivita nejenže vzbuzuje obdiv, ale především výrazně zvyšuje objektivitu celého výzkumu. Pokud totiž máme zcela věrohodně srovnat početnost vrabců u krmítek ve třiceti městech, nemůžeme tato města třicet dní objíždět a pokaždé sčítat v jednom z nich. Pátého začne sněžit a ptáci se slétnou ke zdroji potravy v abnormálních počtech. Desátého naopak po většinu dne zůstanou schovaní ve křoví, jelikož vzduchem se požene extrémní vichr. Dvacátého přijdeme ke krmítku zrovna v momentě, kdy kolem loví krahujec a všechna opeřená drobotina se raději ukryje. A tak dále… Naproti této mravenčí snaze pak stojí „parta“ 20-30 tisíc lidí, kteří během tří dnů současně sčítají ve všech městech. Počasí je povětšinou podobné a případný extrémní výkyv (např. aktuální mráz a vichr) se více či méně dotkne celé republiky. Porovnávají se tedy výsledky získané za stejných podmínek. Zatímco volnější pravidla metodiky občas mohou zhoršit serióznost výsledků, tento krátký časový úsek sčítání zkreslení naopak vydatně snižuje.

Pak tu máme samotné množství záznamů. Jen za minulý rok se během 18 800 sčítání podařilo sečíst přes půl milionu ptáků! I tato gigantická čísla přispívají k relevantním výsledkům- čím větší výzkumný vzorek, tím objektivnější data (pokud se zachová metodika). Z pohledu statistika tedy Ptačí hodinka představuje učiněný ráj.

Co nám říká Ptačí hodinka?

Jakákoli kvalitní věda, včetně vědy občanské, si vždy klade nejen jasné otázky (co chceme vědět?), ale také dobré důvody, proč právě těmto otázkám máme věnovat svůj čas a energii (k čemu nám bude to vědět?).

V případě Ptačí hodinky lze snadno nalézt i tento vyšší, budoucí smysl výzkumu. O početnosti a rozšíření zimujících pěvců totiž máme v Česku prozatím jen velmi skromné informace v porovnání s hnízdním obdobím (kdy již mnoho let běží např. JPSP či tvorba Atlasu hnízdního rozšíření). A přestože Ptačí hodinka se od zmíněných, ryze odborných programů značně odlišuje, dokáže v obrovském měřítku mapovat výskyt a populační hustotu zejména synantropních druhů ptáků, a také intenzitu, s níž využívají krmítka. Jelikož celá akce se neodmyslitelně pojí právě s přikrmováním, nejobjektivnější data získává právě o druzích, které hojně přilétají např. na slunečnici, vločky a lůj.

Reálnou výpovědní hodnotu má přitom především seznam 20 až 30 nejčastějších ptáků, dále jde povětšinou o ojedinělé záznamy. Zmíněná „velká dvacítka“ ale obsahuje i některé oblíbené, běžné druhy, jenž zároveň v posledních letech nápadně ubývaly a tudíž se je snažíme chránit. Mám na mysli zejména zvonka zeleného, vrabce domácího, vrabce polního a kosa černého (ačkoli posledně jmenovaný se zřejmě dokázal rychle zmátožit). Právě sčítání u krmítek může pomoci odpovědět na otázky, odkud a jak rychle mizí, a kde se jim naopak stále daří dobře. Již dnes můžeme například říci, že vrabec polní je u krmítek nejhojnější ve středních a jižních Čechách, zatímco kos černý spíše v Čechách severních.

Velmi zajímavé výsledky přináší také sledování meziročních výkyvů početnosti u tzv. iruptivních migrantů, čili ptáků, jejichž severské a východní populace (např. ze Skandinávie a Ruska) v některých letech hromadně táhnou do střední a západní Evropy, a pak se také početněji vyskytují u krmítek. Živí se totiž převážně semeny či plody stromů, a právě podle jejich (ne)úrody se rozhodují (ne)podnikat migraci. V Ptačí hodince se krásně promítla poslední velká irupce čížků lesních v zimě 2019/20 a sojek obecných v zimě 2020/2021. Na podzim 2023 pak probíhal výjimečně silný tah sýkor uhelníčků – uvidíme, zda se jejich hojnost odrazí i v letošních výsledcích. Mezi další iruptivní migranty patří např. pěnkava jikavec, čečetka zimní, brkoslav severní (ti právě dorazili ve velkém!), hýl obecný, a v menší míře i strakapoud velký či roztomilý mlynařík dlouhoocasý.

Náhlé přívaly severských hostů Ptačí hodinka názorně zaznamenává již dnes, po pěti letech od svého začátku. Nicméně ty pravé informační hody teprve nastanou. Až totiž budeme stejným způsobem sčítat 10, 20 let, získáme velmi cenný obraz o vývoji populačních trendů a celkovém zimním rozšíření všech „krmítkových“ ptáků ČR. Podíváme se novým úhlem pohledu na ubývání zvonků a vrabců, a zároveň zjistíme, jakým směrem se ubírají populace dalších běžných druhů- co třeba brhlík, stehlík, červenka…?

Výčet přínosů stále nekončí. Tím, že sčítáme právě u krmítek, zapojujeme se také do velmi důležitého a čím dál aktuálnějšího výzkumu vlivu přikrmování na ptáky. Sice nedostaneme přesné srovnání kondice či hnízdní úspěšnosti krmených a nekrmených sýkorek, ale můžeme sledovat vývoj celé jejich krmené populace. Výsledky každého druhu (zejména druhů původně lesních či polních) se totiž víceméně rovnají výsledkům právě té synantropní části populace, která se nechá zlákat potravní nabídkou do zahrad a parků. Typickými příklady budiž čížek lesní nebo strakapoud velký – o jejich celkové populaci neřekne Ptačí hodinka téměř nic, zato o míře využívání krmítek a synantropních biotopů řekne více, než kterýkoli jiný program. U kosa černého lze tímto způsobem částečně vyfiltrovat trendy převážně městských (=krmených) ptáků, které se v ostatních programech (např. JPSP) mísí s trendy jejich plachých, lesních bratránků. V případě ptáků „výhradně synantropních“, tedy vrabce domácího a hrdličky zahradní, lze pak výsledky sčítání považovat i za jakýsi zimní ekvivalent celkového mapování- v mnoha oblastech totiž krmítka využívá valná většina populací těchto druhů.

Prozatím jsem mluvil pouze o těch výsledcích, které si může každý snadno prohlédnout v tabulce (https://ptacihodinka.birdlife.cz/vysledky-tabulka/) či mapě (https://ptacihodinka.birdlife.cz/vysledky-mapa/) na stránkách Ptačí hodinky. Ovšem účastníci akce vědí, kolik toho do formuláře vyplňovali (viz. první kapitola). Výzkumný tým má tedy k dispozici ještě mnohem více informací, a v případě potřeby může vytvářet statistiky výskytu druhů v závislosti na různých prostředích, nebo dokonce druzích krmiv nabízených v zahradách! Za pozornost stojí také šťouravá otázka: „Jak často vídáte v okolí krmítka straky? A kočky?“ Skvělý nápad, ČSO se zjevně snaží z akce vytěžit maximum.

Závěrem nelze opomenout fenomén zimujících migrantů, včetně ptáka roku 2024- rehka domácího. Ačkoli množství záznamů lednových rehků, pěnic, špačků, konipasů a holubů hřivnáčů zůstává velmi nízké (tím spíš, že na území ČR tyto druhy v zimě obvykle nevyužívají krmítka), při zohlednění počtu účastníků a jimi vybraných biotopů lze Ptačí hodinku vedle Avifu a E-Birdu zařadit do hlavních „veřejných“ zdrojů, shromažďujících informace o zimování původně tažných opeřenců u nás.

Ptáci- národní radost, hrdost i starost

Závěrem mám potřebu zdůraznit, jak obrovský kus práce odvedla ČSO při přípravě a realizaci Ptačí hodinky. Práce, jenž více než cokoliv jiného dostává jejich heslu „Společně pro ptáky i pro lidi“. Spojení obou těchto skupin v symbióze přikrmování se nyní dostává na novou úroveň. Schopnost spolehlivě rozpoznat a efektivně chránit několik desítek synantropních druhů, jenž dříve zůstávala výsadou odborníků, se díky jedinečnému programu postupně přenáší na širokou veřejnost. Zároveň pod heslem „občanská věda“ vzniká kladný a spolupracující vztah mezi laiky a vědci, kteří si navzájem pomáhají. Vědci učí, jak určovat ptáky a dodržovat metodiku, laikové jim na oplátku shromažďují obrovské množství dat z terénního výzkumu (toto funkční spojení zdaleka není samozřejmostí). Především však laikové přestávají být laiky. Postupně se buduje obrovská, soudržná komunita různě pokročilých odborníků se společným cílem- pozorováním, obdivováním a ochranou ptáků.

Přitáhnutí davů lidí k určitému oboru představuje vždy obrovský převrat. Zatímco dříve se tématu věnovalo pár nadšenců, nyní se ono nadšení stává běžnou součástí společnosti. Stává se nakažlivým trendem, předmětem různých setkání, společným zájmem part a klubů přátel, tématem soutěží a tak dále. Stává se součástí kultury a identity jejích členů, způsobem naplňování jejich potřeb a nástrojem komunikace. Stává se tradicí. Tímto způsobem zlidovělo mnoho původně odborných či specializovaných činností. Je normální dívat se na fotbal, chodit na ryby, nebo pěstovat rajčata. A stejně tak začíná být normální krmit a pozorovat ptáky. Jsme na dobré cestě. Na cestě, po níž se již před mnoha lety vydala Velká Británie, současné království přikrmování, kde se většině podporovaných druhů velmi daří. Zásluha Ptačí hodinky na popsaném vývoji v ČR je obrovská. Proto doufejme, že v tomto i příštích ročnících zaznamenáme kladný populační trend nejen vrabců, kosů a zvonků, ale také lidských sčitatelů a krmítkářů 🙂 Poté se ochrana ptáků může stát naší národní hrdostí i starostí, což by těm opeřeným tvorečkům s korálkovýma očima nesmírně prospělo. Všichni totiž víme, že tlak široké veřejnosti mívá mnohem silnější vliv, než apel několika mála odborníků. A také v tom spočívá síla Ptačí hodinky.

Text a foto: David Říha

Ilustrace, tabulky a mapky převzaty z webu Ptačí hodinky (https://ptacihodinka.birdlife.cz/)

Za e-mailovou konzultaci některých nejasností děkuji koordinátorce projektu Elišce Konopáčové.

---

---